Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 %, v této částce se žaloba zamítá.
III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka], v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení úroku 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
VII. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [č. účtu], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalovaném ve výroku uvedených částek a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše [částka]. Původní věřitelka poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal hradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu [Anonymizováno] - www.[Anonymizováno].cz. O vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas a dostal se do prodlení, pročež byl žalovaný vyzván k nápravě. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni [datum].
2. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka vzala v potaz sociální situaci a demografická data žalovaného, jakožto i informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovních a nebankovních registrech). Dále kontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, což prokazoval předložením dokladů původní věřitelce, zejména předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupnění náhledu do něj, kdy byly vyhodnocovány pohyby na účtu stran příchozích a odchozích plateb. Z uvedených poznatků původní věřitelka zjistila, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu [částka].
3. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.
4. Žalovaný dosud uhradil celkem částku [částka]. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny [částka], dlužného poplatku [částka], dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši [částka], kapitalizovaných úroků od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje úroky ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] (z dlužné jistiny a poplatku) od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
6. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný nemá žádné námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.
7. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
8. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 13-18), jejíž součástí byly obchodní podmínky o spotřebitelském úvěru a standardní informace o spotřebitelském úvěru, bezúčelový spotřebitelský úvěru ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši [částka], kdy smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Finanční prostředky byly zasílány na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě bylo ujednáno, že minimální měsíční splátka bude hrazena každého 29. dne v kalendářním měsíci, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnost plateb, bude sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupný klientovi online. Roční úroková sazba činila 54 %, RPSN činilo 70,81 %, celková částka k zaplacení činila [částka].
9. Totožnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru ověřena dle jeho občanského průkazu (č.l. 23).
10. Z tabulky umoření (č.l. 20-22) a potvrzení o provedení transakce (č.l. 42) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku [částka] a uhradil celkem částku [částka].
11. Výzvou před zesplatněním ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky [částka] (č.l. 24).
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č.l. 25-27), seznamu postoupených pohledávek (č.l. 28) a oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem (č.l. 29-30) bylo zjištěno, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo původní věřitelkou žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] zaslaným doporučeně.
13. Výzvou k plnění ze dne [datum] spolu s podacím lístkem (č.l. 31-32) bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.
14. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně žádným způsobem nedoložila důkazy, které by prokazovaly její tvrzení stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedená v žalobě. Ve spise není žádný důkaz o tom, že by původní věřitelka zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Nejsou doloženy ani tvrzené výpisy z bankovního účtu žalovaného či lustrace žalovaného v databázích dlužníků. Původní věřitelka měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
23. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
24. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
26. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když ani v jednom případě dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.
27. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, kdy ve spise se k tomuto nenachází žádná relevantní tvrzení ani důkazy, stejně tak ve spise není důkaz o tom, že by byl žalovaný před poskytnutím úvěru lustrován v evidencích dlužníků. Původní věřitelka vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, kdy konkrétní zjištěné informace však žalobkyní doloženy nebyly.
28. Původní věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
29. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný za celou dobu uhradil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a poplatky.
30. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil více. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nevznikl původní věřitelce nárok ani na další platby vyplývající ze smlouvy. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na niž byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývající části žalobu zamítl.
31. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
32. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
33. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
35. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků částku [částka] (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno [částka]. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši [částka].
36. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.