Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 430 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 19. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalované uhrazení částky 5 180 Kč, zákonného úroku z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 9. 2020 a zákonného úroku z částky 3 660,57 Kč od 19. 9. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 478,66 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 380,48 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně za částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhal na žalované zaplacení částky 6 610 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 478,66 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 380,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 5 090,57 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč.
2. Žalobce tvrdil, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] dne 30. 3. 2015 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016. Za celou dobu smluvního vztahu uhradila žalovaná 5 570 Kč. Od postoupení pohledávek neuhradila žalovaná ničeho.
3. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019.
4. Na výzvu soudu žalobce dne 11. 10. 2021 (č.l. 36-38) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, kdy žalovaná měla mít stálý příjem financí ze státní podpory, z pracovní smlouvy, ke kterým doložila výplatní pásky. Doklady však nemá k dispozici. Z karty zákazníka ze dne 27. 3. 2015 vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, [anonymizována čtyři slova], má tři nezaopatřené děti, pracuje jako [anonymizováno]. Její příjem činí 8 500 Kč měsíčně, dále bere příspěvky ve výši 2 400 Kč a 3 600 Kč, její výdaje na nájem a inkaso činí 4 500 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč měsíčně a použitelný příjem pro ni a tři nezaopatřené děti tak činí 5 800 Kč. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř.
6. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
8. [právnická osoba] a žalovaná dne 30. 3. 2015 uzavřeli smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výš 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016 (viz smlouva o půjčce č.l. 17-18 a karta zákazníka na č.l. 19). Smlouvou o postoupení pohledávek (viz smlouva č.l. 20-24) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019 (č.l. 25-26). Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 4. 9. 2020 doporučeně (č.l. 27-29).
9. Žalobce však neprokázal, že by právní předchůdkyně žalobce náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě jejího tvrzení, k tomu však nedoložila žádné doklady. Nedoložila, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. [příjmení], NRKI apod.), či řádně zjišťoval další závazky žalované (například exekuční řízení či vymáhání, atp.).
10. Z karty zákazníka ze dne 27. 3. 2015 vyplynulo, že žalovaná bydlí v nájmu, [anonymizována čtyři slova], má tři nezaopatřené děti, pracuje jako [anonymizováno]. Její příjem činí 8 500 Kč měsíčně, dále bere příspěvky ve výši 2 400 Kč a 3 600 Kč, její výdaje na nájem a inkaso činí 4 500 Kč, výdaje domácnosti 4 000 Kč, výdaje na telefon 200 Kč měsíčně a použitelný příjem pro ni a tři nezaopatřené děti tak činí 5 800 Kč. Z těchto příjmů pak měla žalovaná hradit 58 týdenních splátek po 210 Kč počínaje 6. 4. 2015 do 9. 5. 2016 (tedy 840 Kč měsíčně). Žalované a jejím třem dětem by tak zbývalo 4 960 Kč měsíčně.
11. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
12. Původní věřitelka společnost [právnická osoba] poskytla žalované dne 30. 3. 2015 úvěr ve výš 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč, uhradit v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 6. 4. 2015 nejpozději do 9. 5. 2016. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila toliko 5 570 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce však ani v jednom případě neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet.
13. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
14. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.
20. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované, jejíž příjmy byly převážně tvořeny sociálními dávkami, úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
21. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, na které žalovaná částečně hradila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 OZ, a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, stran uhrazených částek. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatila. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částky uvedené ve výroku I. a IV. tohoto rozhodnutí, a to z titulu bezdůvodného obohacení.
22. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších poplatků, neboť tyto nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
23. Nárok žalobce na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 OZ. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 27-29 byla žalované odeslána doporučeně dne
4. 9. 2020 nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradil do 18. 9. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobci zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Žalované, byť ve sporu převážně úspěšné, náklady řízení nevznikly, a proto soud postupoval v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal.
25. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.