Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 860 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 860 Kč ve výši 8,25 % p.a. od 20. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném uhrazení částky 4 612 Kč, zákonného úroku z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2021 a zákonného úroku z částky 4 612 Kč od 20. 3. 2021 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 242,87 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 903,40 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal li se žalobce po žalované zaplacení úroku ve výši 29 % ročně za částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 7 472 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 242,87 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 903,40 Kč, zákonným úrokem z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 29 % ročně z částky 4 415,22 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 1 489 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 23. 11. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017.
3. Poslední splátka žalovanou byla uhrazena dne 20. 6. 2017, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 3 140 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho.
4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně.
5. Na výzvu soudu žalobce dne 27. 10. 2021 (č.l. 47-52) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.
6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu.
7. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované dne 23. 11. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 15-16). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 6 000 Kč spolu s částkou 4 612 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 799 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení ve výši 950 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 2 863 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 319,14 %. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 3 140 Kč (viz tabulka umoření č.l. 17).
10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18-35 spisu). O tomto byla žalovaná dopisem ze dne 14. 6. 2018 (č.l. 36-37) uvědoměna.
11. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradila částku 3 140 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.
12. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 13. 3. 2020 doporučeně (č.l. 39-39, 40).
13. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu ze dne 23. 11. 2016 (č.l. 53). Z této karty vyplývá, že žalovaná byla v době uzavírání smlouvy svobodná, se základním vzděláním, žila v nájmu, nevlastnila automobil, byla nezaměstnaná. Její příjem ve výši 9 189 Kč byl tvořen převážně z podpory. Odhadované výdaje činily 2 000 Kč, kdy 1 000 Kč činily splátky zápůjček. K tomu žalobkyně doložila rozhodnutí Úřadu práce o doplatku na bydlení se složenkami a oznámení o přiznání měsíční dávky – příspěvku na živobytí. Z karty však nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná další závazky, zda tyto řádně splácí apod. Nadto odhadované výdaje 2 000 Kč, když žalovaná bydlí v nájmu a její příjmy jsou tvořeny sociálními dávkami, se jeví soudu značně podhodnocené. Žalovaná pak měla hradit částku 944 Kč měsíčně.
14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala hradit spolu s poplatkem 4 612 Kč, ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, a to nejpozději do 4. 10. 2017. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy a hlavně výdaji žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. tyto nevyhodnotila řádně.
23. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ ve spojení s § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 6 000 Kč, žalovaná se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatila a byla povinna toto poskytnuté plnění vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná již uhradila částku 3 140 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 2 860 Kč (6 000 – 3 140). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
25. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku uhradila do 19. 3. 2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, ocitla se dnem 20. 3. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % ročně.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.