Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 221 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 713,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 015,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 827,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % a s úrokem 27 % ročně z částky 4 827,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 2221 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 713,84 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 015,15 Kč, zákonným úrokem z částky 4 827,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 %, úrok 27 % ročně z částky 4 827,32 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 1 489 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 18. 8. 2016 uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finance spolu s částkou 8 561 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 491 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 300 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, a to nejpozději do 12. 10. 2017.
3. Poslední splátka byla uhrazena dne 14. 6. 2019, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaná uhradila celkem částku 11 340 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho.
4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno doporučeně.
5. Na výzvu soudu žalobkyně dne 15. 11. 2021 (č.l. 37-42) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.
6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř.
7. Současně byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalované dne 18. 8. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 15-16). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 10 000 Kč spolu s částkou 8 561 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 770 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 491 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 300 Kč. Celkovou částku měla žalovaná uhradit v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, a to nejpozději do 12. 10. 2017 RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 90,99 %. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 11 340 Kč (viz tabulka umoření č.l. 18).
10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 19-25 spisu). O tomto byla žalovaná dopisem ze dne 6. 1. 2021 (č.l. 26-27) uvědoměna.
11. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradila částku 11 340 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.
12. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 28. 6. 2021 doporučeně (č.l. 28-29, 30).
13. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka ze dne 18. 8. 2016 (č.l. 17). Tato karta je součástí žádosti o zápůjčku a byla vyplněna ve stejný den, kdy byla podepsány smlouva o zápůjčce. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, nevlastnila automobil, měla vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Byla v domácnosti, tedy bez zaměstnání. Její příjem ve výši 8 800 Kč byl tvořen podporou, její závazky tvořily 3 800 Kč. Použitelný měsíční příjem pro ni a nezaopatřené dítě tak činil 4 300 Kč. Z tohoto měla hradit 60 týdenních splátek po 310 Kč, tedy 1 240 Kč měsíčně. Na život jí a dítěte tak zbývalo 3 060 Kč. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaná závazky, zda tyto řádně splácí apod.
14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s poplatkem ve výši 8 807 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 310 Kč, nejpozději do 12. 10. 2017. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.
23. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, resp. poskytla žalované úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ ve spojení s § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč. Zároveň žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila částku 11 340 Kč, a proto má soud poskytnuté finanční prostředky za uhrazené, když ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
25. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
26. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.