16 C 58/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] a kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] od [datum] do [datum], úrokem 14,75 % ročně z částky 65 041,36 od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba], akciová společnost, sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [adresa] (dále jen „původní věřitelka“) dopisem ze dne [datum] akceptovala žádost žalovaného o revolvingový úvěr, čímž byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě otevřela žalovanému úvěrový účet č. [hodnota] a poskytla mu úvěrový rámec [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek. Žalovaný postupně čerpal celkem [částka] a uhradil splátky v celkové výši [částka]. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, původní věřitelka v souladu s čl. 3 bod 3.2. písm. a) produktových podmínek prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni, a to s účinností k [datum]. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, ani poté již ničeho neuhradil.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla původní věřitelkou ověřena na základě žalovaným poskytnutých údajů, ověřením v interních i externích databázích (bankovní a nebankovní registr klientských informací) a insolvenčním rejstříku. Žalovaný v žádosti uvedl příjem [částka], původní věřitelka počítala s celkovými příjmy [částka]. Žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaný v žádosti dále uvedl výdaje [částka]. Původní věřitelka stanovila výdaje na základě použití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na [částka]. Žalovaný již splácel předchozí úvěr [částka]. Nová výše splátkového zatížení vč. předmětného úvěru byla [částka]. Žalovanému tedy po odečtení splátkového zatížení zbývalo [částka] k pokrytí životních nákladů.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho trvalého pobytu, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.

5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.

6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

7. Původní věřitelka a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (č. l. 14-16), na základě které původní věřitelka poskytla žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek, jejichž výše nebyla pevně daná, měla být ve výši min. 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. Roční úroková sazba (pohyblivá) ke dni podpisu smlouvy činila 22,68 % a RPSN činilo 29,14 %. Smlouvou byly sjednány další podmínky splácení, včetně poplatků a případných následků nezaplacení splátek (zesplatnění úvěru, smluvní pokuta).

8. Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jím uvedených skutečností (příjem domácnosti [částka] měsíčně) a nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a výdaje žalovaného [částka] měsíčně stanovila na základě statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Jelikož nové splátkové zatížení žalovaného vč. předmětného úvěru mělo činit [částka], dospěla původní věřitelka k tomu, že žalovanému zůstane dostatek prostředků k pokrytí jeho životních nákladů (protokol o prověření úvěruschopnosti klienta, č. l. 84).

9. Žalovaný celkem čerpal částku [částka] a uhradil částku [částka] (výpis transakcí číslo úvěru [Anonymizováno], viz č. l. 32-36).

10. Ve smlouvě/ žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru žalovaný uvedl, že je ženatý, má jedno vyživované dítě, od října [Anonymizováno] podniká (uvedeno jako [Anonymizováno] nebo [Anonymizováno]), jeho čistý příjem činí [částka], celkový příjem domácnosti je [částka], náklady na bydlení jsou [částka] a splácí jiné dluhy měsíční splátkou [částka] (č. l. 14).

11. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě částky a uvedla, že pro případ, že žalovaný do [datum] nezaplatí, odstupuje od smlouvy (č. l. 41).

12. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] (č. l. 42).

13. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (smlouva o postoupení, vč. notářského zápisu a seznamu pohledávek č. l. [Anonymizováno]).

14. Původní věřitelka postoupení žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (č. l. 39).

15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

16. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

17. Původní věřitelka [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] poskytla žalovanému na podkladě smlouvy o revolvingovém úvěru finanční prostředky ve výši celkem [částka] a žalovaný dosud vrátil částku [částka]. Uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě jím tvrzených skutečností a statistických údajů a z insolvenčního rejstříku.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

24. Podle § 2991 občanského zákoníku v platném znění kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Právní posouzení věci:

26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

27. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

28. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Právní předchůdkyně nijak nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného a neověřovala informace získané od žalovaného týkající se jeho příjmů, přičemž právě spolehlivé zjištění příjmů a výdajů žalované mělo být základem posouzení jeho úvěruschopnosti. Původní věřitelkou paušálně stanovené výdaje ve výši [částka] měsíční byly zcela evidentně značně podhodnocené. Žalovaný dále nebyl lustrován ve veřejně dostupných registrech dlužníků či centrální evidenci exekucí. Původní věřitelka tedy neměla dostatek ověřených informací k tomu, aby mohla dojít k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet nový úvěr nelze důvodně pochybovat. Ležérní postup původní věřitelky navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

29. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka], a žalovaný dosud vrátil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky a další případné platby. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I. rozsudku), ve zbývající části byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta (výroky II., III. a V. rozsudku).

30. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

31. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části požadující úroky z prodlení zamítl (výroky II. a IV. rozsudku).

32. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

33. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.