16 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % a náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Žalovaná byla na základě smlouvy oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy v rámci sjednaných podmínek zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpatelného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala takto poskytnutý úvěr vrátit s úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možno výši rámce změnit. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, a to ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy do každého 20. dne v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem [částka] a celkem uhradila [částka]. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek vyplývající ze splátkového kalendáře, nehradila své závazky řádně a včas, využila žalobkyně svého práva a úvěr zesplatnila ke dni [datum] a žalovaná byla vyzvána k úhradě celé dlužné částky dopisem ze dne [datum]. Ke dni podání žaloby činila evidovaná pohledávka [částka], z toho [částka] činila neuhrazená jistina. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka, ale bezúspěšně.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla ověřována několika způsoby, a to zejména kontrolou v registrech dlužníků nebo dostupných databázích (viz karta klienta) a výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru a také důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Tyto své kroky žalobkyně v žalobě podrobně popsala a tento postup zopakovala ve svém vyjádření k výzvě soudu (viz č.l. 42-45), ve kterém opětovně odkázala na kartu klienta a MLS klienta a dále uvedla, že MLS klienta je počítána jak na klienta, tak na domácnost. V rámci žádosti byl příjem klienta [částka], životní minimum [částka], Buffer MLSu žadatele [částka], výše splátky schváleného úvěru [částka], zbývající MLS klienta činil [částka]. MLS domácnosti při žádosti bylo vypočítáno tak, že příjem klienta činil [částka], normativní výdaje na bydlení [částka] (měsíční výdaje na bydlení z žádosti [částka]), životní minimum členů domácnosti [částka], měsíční výdaje na ostatní z žádosti [částka], výše splátky schváleného úvěru [částka] a bývající MLS domácnosti činil [částka]. Jedná se o statistické modely, o jejichž funkčnosti a efektivnosti žalobkyně nemá pochyb. Mimo jiné byla žalovaná lustrována v rámci registrů SOLUS a NRKI, CEE a ISIR, bez negativního výsledku. Na základě zjištěných skutečností žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalované danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. vyvěšením na úřední desku soudu dne [datum].

5. Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již elektronický platební rozkaz ze dne [datum] č.j. EPR [Anonymizováno] /[Anonymizováno], který si však žalovaná ani přes zanechané oznámení v místě evidovaného pobytu v úložní době nevyzvedla. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat. O zahájení řízení a o tom, že soud postupuje při doručování podle § 50m o. s. ř., navíc soud žalovanou informoval na její emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaná na tento e-mail nijak nereagovala.

6. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).

7. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, žalovaná na tuto výzvu nereagovala a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

8. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

9. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (č. l. 16-18) ve znění úvěrových podmínek (č.l. 19-23), na základě které byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek, jejichž výše nebyla pevně daná, měla být ve výši min. 4 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však [částka]. Roční úroková sazba pro Šikovný účet činila 29,7 %, celková částka splatná spotřebitelem činila [částka]. Dále se ve smlouvě žalobkyně a žalovaná dohodli [právnická osoba] splátky s výší prvního čerpání [částka], při počtu 24 splátek po [částka], s roční úrokovou sazbou [právnická osoba] splátek 23,12 %, RPSN 25,8 % a splatností první splátky [datum], kdy celková částka splatná spotřebitelem činila [částka]. Smlouvou byly sjednány další podmínky splácení, včetně poplatků a případných následků nezaplacení splátek (zesplatnění úvěru, smluvní pokuta). Úvěr byl vzat za účelem koupě mobilního telefonu [Anonymizováno] [Anonymizováno], 64 GB v [Anonymizováno] barvě a další zboží ve výši [částka].

10. Věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí uvedených skutečností, které byly zaznamenány jak do smlouvy, tak do karty klienta (výše příjmu činila [částka], výdaje na domácnost [částka], žalovaná byla od 4/2019 zaměstnána). V kartě klienta bylo také zaznamenáno, že žalovaná byla lustrována v externích registrech bez negativních zjištění (viz smlouva na č.l. 16, karta klienta na č.l. 26).

11. Žalobkyně na základě zjištěných informací a ověření bonity MLS a úvěrové zprávy (č.l. 24-25) neměla pochybnost o úvěruschopnosti klientky.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 27-28, č.l. 45 spisu) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku [částka].

13. Výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum] zaslanou doporučeně (č.l. 29-30) byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši [částka] nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy, a to v důsledku prodlení s úhradou závazků plynoucích ze smlouvy.

14. Žalované byla také dne [datum] doporučeně zaslána předžalobní výzva k plnění (č.l. 31-32), kterou žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě částky [částka], a to nejpozději do [datum].

15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

16. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

17. Žalobkyně poskytla žalované na základě její žádosti a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši [částka] (za účelem jednorázového nákupu mobilního telefonu [Anonymizováno] [Anonymizováno]). Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté peněžní prostředky v 24 splátkách po [částka], kdy celková částka k úhradě činila spolu s úroky a poplatky [částka]. Žalovaná nehradila řádně a včas, na což byla upozorněna a následně vyzvána k úhradě celé dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] zaslanou jí [datum] doporučeně. Žalovaná uhradila celkem částku [částka].

18. Žalobkyně však neprokázala, že náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované, že její příjem ze zaměstnání činí [částka] měsíčně a její výdaje na bydlení činí [částka] měsíčně a dále ze statistického modelu MLS. I když žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla lustrována v systémech CEE, CRIBIS, ISIR, JAP_PUJCKA, MVCR, NRKI, O2_CBL, O2_NCBL, SOLUS a TMOBILE, ve spise se k tomu nenachází žádný důkaz. Ve spise se nenachází ani žádný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně ověřovala tvrzený příjem žalované, příp. že by řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované, zejména výdaje.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2991 občanského zákoníku v platném znění kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Právní posouzení věci:

27. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum].

28. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

29. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, Anonymizováno30. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).31. Soud má tedy v projednávané věci za to, že věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Žalobkyně řádně nezjišťovala skutečné výdaje žalované a neověřovala informace získané od žalované týkající se jejich příjmů, přičemž právě spolehlivé zjištění příjmů a výdajů žalované mělo být základem posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalované stran jejího příjmu, toho, že je zaměstnána a paušálních výdajů na domácnost. Nejsou doloženy žádné doklady, která by tato tvrzení dokazovala. Jiné skutečnosti týkající se příjmů a výdajů, členů společné domácnosti, vyživovacích povinností či členů domácnosti nezjišťovala. I když žalobkyně tvrdí, že žalovaná byla lustrována v evidencích dlužníků, k tomuto se ve spise nenachází žádný důkaz. Žalobkyně tedy neměla dostatek ověřených informací k tomu, aby mohla dojít k závěru, že o schopnosti žalované splácet úvěr nelze důvodně pochybovat. Ležérní postup věřitelky navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů.32. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka], a žalovaná dosud vrátila částku [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky a další případné platby. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I. rozsudku), ve zbývající části byla žaloba z výše uvedených důvodů zamítnuta.33. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“34. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části požadující úroky z prodlení zamítl.35. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalované žádné náklady nevznikly.