Výrok
I. Žaloba o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].), IČO [Anonymizováno] (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný čerpal [částka], které nevrátil do sjednaného data [datum] ani později, ačkoli byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum].
2. Žalovaný nepopřel, že si úvěr sjednal. Nejprve jednorázově čerpal [částka] a pravidelně splácel cca [částka] měsíčně, poté zase něco načerpal. Takto získal od původní věřitelky celkem [částka]. Do rozhodnutí soudu zaplatil na revolvingový úvěr zpět [částka], poslední dvě platby realizoval ještě v průběhu řízení. Domnívá se, že sjednané příslušenství je nesmyslné, o jeho výši se dozvěděl až ve chvíli prodlení, kdy dva až tři měsíce nebyl schopen splácet. Komunikaci s žalobkyní označil za velmi obtížnou, přes hlasovou samoobsluhu není možné se dostat ke konkrétnímu pracovníku, s nímž by mohl případné další splátky řešit. Proto nedokázal předejít tomuto soudnímu řízení. Domnívá se, že nyní je dluh vyrovnán.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Původní věřitelka („[Anonymizováno] “) s žalovaným podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 0,4026 % denně, roční procentní sazba nákladů úvěru 299,98 %) možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu [částka] (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru č.l. 10-15, Smlouva o úvěru čl. 16-17, standardní podmínky úvěrové smlouvy čl. 18). Žalovaný takto v průběhu doby načerpal celkem [částka] (viz přehled plateb č.l. 19 i vybrané pohyby na účtu [Anonymizováno] č.l. 48) a vrátil zpět [částka] (viz vybrané pohyby na účtu [Anonymizováno] č.l. 49-50). Na základě smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dodatku z [datum] (čl. 31-32), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným v žalované výši žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 33), což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky čl. 34). Téhož dne odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 34v-35). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil (č.l. 20-30).
5. Žalobkyně ani přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho). K jednání se nedostavila, nemohla být proto v tomto směru poučena ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
7. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.
8. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
9. Žalovaný nárok by tedy bylo možno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno čerpání [částka] (namísto žalobkyní tvrzených [částka]) a k tomu žalovaný doložil, že žalobkyni (a předtím původní věřitelce) vrátil celkem [částka]. Bezdůvodné obohacení je tedy přeplaceno a nezbývá, co by měl žalovaný původní věřitelce, dnes žalobkyni (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) vracet. Soud proto žalobu zcela zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za jeden úkon (účast při jednání) po [částka] [§ 1 odst. 3 písm. a) ve spojení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.].
11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.