Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] v pravidelných měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení [částka] s úrokem z prodlení 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] na nákladech spojených s vymáháním pohledávky.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu s poplatkem [částka] do jednoho měsíce, tj. do [datum]. Svůj závazek však nesplnila, neuhradila ničeho. Žalobkyně požadovala [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, [částka] jako náklady spojené s uplatněním pohledávky a [částka] na smluvní pokutě za prodlení žalované podle uzavřené smlouvy. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne [datum].
2. Žalovaná uvedla, že získání zápůjčky nepopírá. Šlo o několikátou zápůjčku od žalobkyně v řadě, kterou se vždy snažila sanovat zápůjčku předchozí. Příslušenství se však navyšovalo a v posledním případě již nebylo v jejích možnostech závazku dostát. A není v jejích současných možnostech splatit celý dluh jednorázově ani nyní; požádala o splátky [částka] měsíčně.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s čímž účastnice řízení souhlasily.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne [datum] smlouvu o zápůjčce (čl. 10-15), na základě které žalobkyně převedla na bankovní účet žalované č. [č. účtu] téhož dne [částka] (čl. 16) a žalovaná se zavázala vrátit zpět [částka] do jednoho měsíce, tj. do [datum]; sjednaná RPSN činila 10 558 % (znovu č.l. 10). Žalovaná potvrdila, že neuhradila žalobkyni zpět ničeho, ač byla opakovaně upomínána (čl. 17-19). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (čl. 20-21).
5. Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by před poskytnutím financí žalované jakkoli ověřovala její úvěruschopnost (k jejím majetkovým poměrům netvrdila nic konkrétního). Vzhledem k následujícímu právnímu hodnocení i k vyjádření žalované nepovažoval soud za hospodárné nařizovat jednání, aby ji o tomto nedostatku mohl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučit.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
7. Vyjádření žalované nevzal soud jako uznání dluhu co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 o. z., neboť jednak nebylo co do výše dostatečně konkrétní, navíc by ve věci s ohledem na následující posouzení ani tak nebylo možné vydat rozsudek pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř. – žalovaný nárok je zčásti v rozporu s právními předpisy (§ 153a odst. 2 ve spojení s § 99 odst. 2 větou první za středníkem o. s. ř.).
8. Úvěrovou smlouvu totiž soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na pravidelnost takto uplatňovaných i rozhodovaných nároků nepovažoval soud za hospodárné vyzývat žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, neboť jde o typovou věc a žalobkyně si musí být rizika spojeného s nesplněním této povinnosti tvrzení a důkazu, k níž bývala v minulosti pravidelně vyzývána, vědoma; žalovaná současně ve svém vyjádření sama svou finanční kondici poukazem na řetězení zápůjček u žalobkyně ke splacení těch předchozích zpochybnila. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které desetitisícinásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.
9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně potvrzeného žalovanou, že od ní získala [částka], které nevrátila. Žalovaná tedy přijala uvedenou částku jako plnění bez právního důvodu a je povinna ji žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou.
11. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. ve splátkách, zohlednil tak tvrzené možnosti žalované spotřebitelky ve smyslu právě citovaného § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic v řízení je v zásadě totožný.
13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.