Výrok
I. Řízení se zastavuje co do částky [částka], s úrokem ve výši 35 % p.a. z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky [částka] od [datum] v kapitalizované výši [částka].
II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení zákonného úroku ve výši 10 % p.a. v kapitalizované výši [částka], v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka], v této části se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, Anonymizováno
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a úrok ve výši 100,47 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a dále náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem splatit v 36 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn a žalobkyni vznikl nejen nárok na dlužnou jistinu spolu s úroky, ale v souladu se smluvním ujednáním rovněž nárok na smluvní pokutu ([částka]) a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
3. Žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (opis vybraných údajů z daňového přiznání, oznámení ČSSZ potvrzující výši důchod aj.), z databází SOLUS a NRKI a na základě provedeného tzv. scoringu. Kromě toho bylo prověřeno, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku. Na základě takto provedeného posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet dospěla žalobkyně k závěru, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
4. Dříve, než bylo ve věci rozhodnuto, byl usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] [Anonymizováno] [Anonymizováno] -[Anonymizováno] prohlášen úpadek žalovaného, který měl být řešen oddlužením. Usnesením ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalovaného, kterému se nepřiznalo osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Podáním ze dne [datum] žalobkyně sdělila, že trvá na žalobě, s tím, že úrok požaduje nově pouze ve výši 35 % ročně. V insolvenčním řízení bylo na její pohledávku uhrazeno [částka]. Tato částka byla započtena na jistinu dluhu, tj. [částka], zbývající částka [částka] byla započtena na úrok ve výši 35 % kapitalizovaný ve výši [částka] a ve výši [částka] na úrok z prodlení, který byl kapitalizován ve výši [částka] (ze zákonného úroku z prodlení tak zbývá uhradit [částka]). Žalobkyně tedy vzala v tomto rozsahu žalobu zpět, s tím, že v řízení bude pokračováno pouze pro zbývající část úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] (podání na č.l. 63).
5. Soud tedy postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení výrokem I. tohoto rozsudku částečně zastavil co do částky [částka], co do úroku [částka] (představující 35 % ročně z původní jistiny [částka] od [datum] do zaplacení) a co do části kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka] a pokračoval v řízení toliko v rámci žalobního návrhu.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.
7. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum]. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán, neomluvil se, nepožádal o odročení. Soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.
10. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu] (majitelka účtu [jméno FO] sepsala se žalovaným společné prohlášení o poskytnutí svého účtu k vyplacení částky z úvěrové smlouvy). Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jistinu spolu s úrokem, jehož výše byla sjednána ve výši 162,43 % ročně. Dlužná částka měla být splacena Celkově splatná částka činila [částka], tato částka měla být uhrazena v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Pod bodem 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení pro případ, že úvěr bude zesplatněn a žalovaný neuhradí jistinu v den zesplatnění.
11. Z listiny nazvané „Hodnocení klienta“ bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy získala žalobkyně informace o příjmech a výdajích žalovaného - byl zjištěn pravidelný příjem ze zaměstnání (podnikání) a invalidního důchodu v celkové výši [částka], výdaje ve výši [částka] ([částka] životní minimum, [částka] výdaje na bydlení, [částka] ostatní výdaje). Bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný a bydlel ve vlastním bydlení.
12. Z výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné dlužné splátky.
13. Z výpisu NRKI bylo zjištěno, že platební morálka žalovaného byla na základě jeho CBS skóre hodnocena jako dobrá (kategorie II.).
14. Z výměru důchodu ČSSZ bylo zjištěno, že od ledna [Anonymizováno] měl žalovaný nárok na invalidní důchod ve výši [částka].
15. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání za rok [Anonymizováno] bylo zjištěno, že v roce [Anonymizováno] měl žalovaný základ daně ve výši [částka].
16. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne [datum].
17. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.
18. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
19. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve 36 měsíčních splátkách. Před uzavřením smlouvy posuzovala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací zjištěných od žalovaného, které ověřovala výpisem z registru SOLUS a NRKI, výměrem důchodu a opisem z daňového přiznání, přičemž byl zjištěn (tvrzen) průměrný příjem žalovaného ve výši [částka] měsíčně, dále bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné dluhy po splatnosti, jeho platební morálka byla vyhodnocena jako dobrá. Žalobkyně neprokázala, že by byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného, kromě výpisů o lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, výměru důchodu a opisu údajů z daňového přiznání nepředložila žádný další listinný důkaz prokazující, že by byla ověřována tvrzení žalovaného ohledně jeho majetkové a finanční situace.
20. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
26. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
27. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).
28. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že žalobkyně sice zjišťovala od žalovaného informace ohledně jeho majetkové situace, avšak jeho tvrzení nedostatečně ověřovala, nevyžádala si např. pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtu apod. Doklady, které si předložit nechala nesprávně vyhodnotila. Žalobkyně dále nepředložila žádný důkaz o tom, že by byla provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku či v centrální evidenci exekucí. Postup žalobkyně neodpovídal zákonnému požadavku na řádné posouzení úvěruschopnosti klienta, resp. její vyhodnocení neboť žalobkyně dostatečně neověřovala příjmy a výdaje žalovaného (v tomto směru se spolehla na tvrzení žalovaného a doklad o invalidním důchodu, což nemůže být považováno za dostačující), ani nezjišťovala, zda proti němu není vedeno insolvenční řízení či exekuce. Neměla tedy dostatek ověřených informací k závěru, že o schopnosti žalovaného splácet úvěr nebylo možno pochybovat.
29. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný uhradil v rámci insolvenčního řízení celkem nejméně [částka]. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil více. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok ani na další platby vyplývající ze smlouvy. Soud proto žalobu zamítl, kdy na neplatnou úvěrovou smlouvu bylo uhrazeno více než bylo žalobkyní poskytnuto.
30. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, z hlediska úspěšnosti ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.