Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 110,06 Kč jako zákonný úrok z prodlení 9,75 % z částky 10 000 Kč kapitalizovaný od 2. 4. 2019 do 26. 6. 2024 do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 21. 3. 2019 do 1. 4. 2019.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 14. 2. 2019, uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím webu www.[Anonymizováno].cz, na základě které obdržela žalovaná téhož dne převodem na účet 10 000 Kč, které se zavázala vrátit nejpozději do 20. 3. 2019. Pohledávka byla dvakrát postoupena, což bylo žalované oznámeno spolu s předžalobní výzvou k úhradě dluhu dne 11. 1. 2024.Žalovaná uvedla, že od uzavřené smlouvy v zákonné 14denní lhůtě (tj. dne 28. 2. 2019) odstoupila a půjčenou jistinu žalobkyni dne 26. 6. 2024 vrátila; dříve tak neučinila proto, že věřitelé nerespektovali její odstoupení od smlouvy a vyžadovali enormní navýšení.Soud projednal věc v nepřítomnosti účastnic, které se z jednání omluvily.Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že si původní společnost [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno] [právnická osoba].), IČ [IČO] s žalovanou sjednaly dne 14. 2. 2019 prostřednictvím webu smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a žalovaná toho dne obdržena na svůj účet č. [č. účtu] platbu 10 000 Kč. Dopisem odeslaným 28. 2. 2019 žalovaná zaslala žalobkyni dopis, ve kterém uvedla, že v zákonné lhůtě 14 dnů odstupuje od smlouvy č. [hodnota] uzavřené dne [datum]. Smlouvou účinnou dne 18. 12. 2023 postoupila původní společnost pohledávku za žalovanou společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], která ji následně smlouvou ze dne 19. 12. 2023 převedla na žalobkyni. Dne 26. 6. 2024 odeslala žalovaná ze svého výše uvedeného účtu podle platebních údajů uvedených v předžalobní výzvě žalobkyni 10 000 Kč.Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Původní věřitelka s žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“)., od které žalovaná ve lhůtě 14 dnů v souladu s § 118 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odstoupila. Smlouva od počátku zanikla a strany byly povinny si vrátit dosavadní plnění (§ 2991 o. z.); žalovaná tak podle § 118 odst. 4 zmíněného zákona byla povinna učinit bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne odeslání odstoupení. Ač si žalovaná musela být vědoma, že z právního důvodu, který odpadl, čerpala 10 000 Kč, které dosud nevrátila, učinila tak až v průběhu tohoto řízení. Od 2. 4. 2019 (po marném uplynutí 30denní lhůty od odeslání odstoupení dne 28. 2. 2019) tak byla žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. je proto důvodný nárok žalobkyně (jejíž aktivní legitimace plyne z platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) na zaplacení úroku z prodlení 9,75 % od 2. 4. 2019 do zaplacení 10 000 Kč, tj. do 26. 6. 2024. Takto soud kapitalizoval úrok z prodlení na částku 5 110,06 Kč, kterou žalobkyni přiznal; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť žalobkyně přes výzvu soudu na zaplacení dlužné částky v průběhu řízení procesně nereagovala.S posledně uvedeným souvisí rozhodnutí o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), neboť úspěch obou účastnic byl pouze částečný.