Výrok
I. Žaloba o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum] až do výše rámce [částka] na dobu určitou do [datum]. Žalovaný čerpal na svůj účet č. [č. účtu] postupně [částka], neplnil však svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši. Žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem dne [datum]; od následujícího dne je žalovaný v prodlení s úhradou celého úvěru. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Účastníci řízení si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 0,883 % denně, roční procentní sazba nákladů úvěru 1 318,26 %) možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu [částka] v době do [datum] (č.l. 31-33). Žalovaný čerpal na svůj bankovní účet č. [č. účtu] v období od [datum] do [datum] celkem [částka] (č.l. 24-25). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, neplnil řádně svůj závazek splácet úvěr. Emailem z [datum] žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dluhu, se kterou je v prodlení již 214 dní (č.l. 36). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (čl. 37-38).
6. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu neprokázala, že by před poskytnutím financí žalovaného řádně ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům dokládala pouze listiny nazvané „Identifikované příjmy“ a „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba].“, ve kterých pouze deklaruje údajně zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalovaného bez dalších ověřujících důkazů); zejména však netvrdila, kolik žalovaný na sjednaný revolvingový úvěr vrátil (tvrzení o tom, kolik „splatil na jistinu“ vzhledem k právnímu posouzení věci nepostačuje), ačkoli byla výše zmíněnou výzvou poučena o možných důsledcích nedoplnění skutkových tvrzení (zamítnutí žaloby).
7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
8. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení a důkazu k tomu, že by splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ničeho a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.
9. Uzavřenou smlouvu soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
10. Žalovaný nárok by tedy bylo možno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., pokud by žaloba obsahovala tvrzení, kolik žalovaný na čerpanou částku [částka] žalobkyni celkem vrátil. Vzhledem k tomu, že pro absenci rozhodného tvrzení nebylo možno vést dokazování k oprávněnému rozsahu žalovaného nároku, oč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, soud žalobu zcela zamítl.
11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.; úspěšnému žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly.
12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.