Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka] a [částka], úrokem 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a [částka] a úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru (č. [hodnota] ze dne [datum] a č. [hodnota] ze dne [datum]), uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Těmito smlouvami získala žalovaná od původní věřitelky úvěry [částka] a [částka]; za první se zavázala vrátit [částka] v 78týdenních splátkách po [částka], tj. nejpozději do [datum], za druhý se zavázala vrátit [částka] v 78týdenních splátkách po [částka], tj. nejpozději do [datum]. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny [částka] a [částka] spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovanými i běžícími úroky z úvěru a z prodlení. Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka uvedené pohledávky žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalované odeslala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (souhlas účastnic řízení soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka („[Anonymizováno] “) s žalovanou podepsaly dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost [částka] a zavázala se za to vrátit [částka] v 78týdenních splátkách po [částka] (RPSN 156,89 %), tj. nejpozději do [datum] (č.l. 20-22). Učinily tak na základě žádosti žalované z téhož dne (č.l. 19), v níž uvedla, že žije v nájmu, je rozvedená a vyživuje tři osoby; podle pracovní smlouvy pro období [datum] až [datum] (č.l. 24) pracovala na částečný úvazek jako pomocnice v sociálních službách s čistým měsíčním příjmem [částka] (č.l. 25-26), další čistý příjem domácnosti měl činit [částka], interní splátky žadatelky činily [částka] a jiné její odhadované výdaje měly činit [částka]. Na úvěr dosud žalovaná zaplatila [částka] (č.l. 23).
6. Předtím ještě původní věřitelka („[Anonymizováno] “) s žalovanou podepsaly dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost [částka] a zavázala se za to vrátit [částka] v 78týdenních splátkách po [částka] (RPSN 169,28 %), tj. nejpozději do [datum] (č.l. 28-30). Učinily tak na základě žádosti žalované z téhož dne (č.l. 27), v níž uvedla, že žije s [Anonymizováno], je [Anonymizováno] a vyživuje [Anonymizováno] osoby; její čistý měsíční příjem z částečného úvazku v [Anonymizováno] [Anonymizováno] měl činit [částka] (k čemuž podle ruční poznámky doložila výplatní lístky za [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]), další čistý příjem domácnosti měl činit [částka], její odhadované výdaje měly činily [částka]. Na úvěr dosud žalovaná zaplatila [částka] (č.l. 31).
7. Smlouvou ze dne [datum], účinnou téhož dne, postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovanou žalobkyni (č.l. 32-37), což žalované oznámila dopisem ze dne [datum] (č.l. 38), odeslaným [datum] (č.l. 39). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (č.l. 40-42).
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
9. Úvěrové smlouvy však soud shledal absolutně neplatnými pro nesplnění povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. I kdyby v projednávané věci měla původní věřitelka ověřený příjem žalované, šlo by pouze o její příjem ani ne [částka] měsíčně (z částečného úvazku na dobu určitou), o skladbě jejích výdajů a schopnosti hospodařit nevěděla nic. Vyšla pouze z prohlášení, že její měsíční výdaje při třech vyživovacích povinnostech činí [částka] až [částka], což bez dalšího zjevně reálné není. Další příjem domácnosti nelze vzít v potaz, neboť není ani tvrzeno, že by byl jakkoli ověřován. Nadto by pak musely být výdaje posuzovány ve vztahu k celé domácnosti, nikoli pouze k osobě žalované. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka ani v jednom případě dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaná úvěruschopna či nikoli. Poskytla-li spotřebitelské úvěry přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované je splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Nadto by byly úvěrové smlouvy s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatné i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které stonásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.
11. Žalované nároky je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že jí původní věřitelka přenechala na hotovosti celkem [částka], a nezpochybnila tvrzení žalobkyně, že dosud uhradila pouze [částka] a [částka]. Rozdíl je tedy povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.
14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.