Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr [částka], který nevrátil za sjednaných podmínek. Žalována je nezaplacená jistina [částka] spolu s neuhrazenými poplatky, kapitalizovaným i běžícím obchodním úrokem a kapitalizovaným i běžícím úrokem z prodlení zákonné výše. Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač o ní byl informován telefonicky; na zvolenou adresu mu byla v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. doručena fikcí a následně vhozena do schránky dne [datum].
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalovaného soud v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal).
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka („[Anonymizováno] “) s žalovaným podepsali dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které obdržel žalovaný toho dne hotovost [částka] a zavázal se za to vrátit [částka] v 52týdenních splátkách po [částka]; úrok činil 87,40 %, RPSN 252,43 % (č.l. 1922). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne (č.l. 18), v níž žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný s jednou vyživovací povinností, žije v nájmu, je zaměstnán na neurčito jako [Anonymizováno] s měsíčním příjmem [částka] (což mělo být podle ručních poznámek ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek za měsíce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno]), jako účel úvěru uvedl žalovaný „vybavení domácnosti“; „odhadované měsíční výdaje žadatele“ měly činit [částka], jiné zahrnuty nebyly. Žalovaný dosud v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradil [částka] (č.l. 23). Smlouvou ze dne [datum] (č.l. 24-29) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne, odeslaným [datum] (č.l. 30-31). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na jeho korespondenční adresu předžalobní upomínku (č.l. 32-34).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro nesplnění povinnosti zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. I kdyby v projednávané věci měla původní věřitelka ověřený příjem žalovaného, jak tvrdí žalobkyně, o skladbě jeho výdajů a schopnosti hospodařit nevěděla nic. Vyšla pouze z prohlášení, že jeho měsíční výdaje činí [částka], což při nájemním bydlení a jedné vyživovací povinnosti zjevně není reálné. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaný úvěruschopen či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
7. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které stonásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.
8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že mu původní věřitelka přenechala na hotovosti [částka], a nezpochybnil tvrzení žalobkyně, že dosud zaplatil zpět pouze [částka]. Rozdíl je tedy povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.
11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.