Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení [částka] s úrokem 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“), k žádosti žalované ze dne [datum], s úvěrovým limitem [částka], který žalovaná čerpáním ze dne [datum] ihned přečerpala částkou [částka], na kterou od té doby neuhradila ničeho. Porušila tak smluvní podmínky a původní věřitelka úvěr zesplatnila k [datum], o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum]. K uvedené jistině účtovala původní věřitelka podle Sazebníku poplatků 3x [částka] za upomínku a 1x [částka] za zesplatnění. Z žádosti žalované a ověřením příjmu u zaměstnavatele měla původní věřitelka ověřeno, že žalovaná bude schopna úvěr splácet (čistý měsíční příjem [částka], příjem celé domácnosti [částka] bez vyživovaných osob, dosavadní závazky [částka], jiné výdaje neuvedeny). Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno; žalovaná byla také vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a první písemnost doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kde si žalovaná písemnost nepřevzala. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručoval postupem podle § 50m o. s. ř., tj. byly uloženy u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejich vyzvednutí.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně souhlasila; žalovaná se k výzvě, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne [datum] Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které vedla původní věřitelka pro žalovanou bankovní účet (č.l. 54). Dne [datum] podala žalovaná žádost o povolení debetního zůstatku [Anonymizováno] (č.l. 58, 50-52), v níž uvedla čistý měsíční příjem [částka], celkový příjem domácnosti [částka], počet zdrojů příjmů jeden, výdaje žádné. Z výpisu běžného účtu žalované č. [č. účtu] za měsíce listopad [Anonymizováno] až únor [Anonymizováno] (č.l. 31-40) je patrný tvrzený příjem [částka], čerpání zápůjčky [částka] v lednu [Anonymizováno] a záporný zůstatek účtu ke konci února [Anonymizováno] (-[částka]). Dne [datum] podepsaly původní věřitelka s žalovanou [Anonymizováno] ke smlouvě o bankovních produktech a službách [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] A [Anonymizováno] [Anonymizováno]: [datum] (č.l. 55-56, 46-49, 53), kterou původní věřitelka poskytla žalované úvěrový limit [Anonymizováno] [částka] k běžnému účtu č. [č. účtu] podle žádosti z [datum]. Žalovaná jej podle platební historie dne [datum] jednorázově přečerpala částkou [částka], na kterou původní věřitelce ničeho nevrátila (č.l. 45, 30). Žalovaná vůbec neplnila sjednaný závazek, ač byla opakovaně upomínána dopisy ze dne [datum], [datum] a [datum] (č.l. 29, 41, 27), původní věřitelka proto využila smluvního práva a úvěr k [datum] zesplatnila, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum] (č.l. 28). Smlouvou ze dne [datum] (čl. 12, 14, 42-43), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum] (čl. 59). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (čl. 44, 57).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
6. Žalobkyně však přes výzvu soudu neunesla břemeno tvrzení a důkazu ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele původní věřitelkou podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Z žalobních tvrzení i předložených důkazů vyplývá, že smlouva o úvěru byla sjednána v září [Anonymizováno] na základě žádosti žalované z února [Anonymizováno], ke kterému také žalobkyně doložila informace o jejích majetkových poměrech. Kromě toho, že byly podle soudu s ohledem na záporný zůstatek k dalšímu zkoumání, nejde o období relevantní k září [Anonymizováno], kdy byl úvěr sjednán a kdy již skutečnosti zjištěné na začátku [Anonymizováno] nemusely být vůbec aktuální. K rozhodnému období cca tří měsíců před sjednáním úvěru neuvedla žalobkyně v tomto směru žádná tvrzení. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb.
7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaná získala od původní věřitelky [částka], které nevrátila (netvrdila opak). Nadále se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohacuje uvedenou částkou, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.
9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 50 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek [částka], odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby; doplnění žaloby k výzvě soudu není účelně vynaloženým úkonem, neboť žalobkyně je profesionálkou v oboru, v jejíchž silách bylo přednést soudu kompletní tvrzení a důkazní návrhy v jediném podání) po [částka] podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši [částka].
10. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.