Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr [částka], za který se zavázala vrátit [částka] ve 12měsíčních splátkách po [částka]. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu [částka] spolu s neuhrazenými poplatky, kapitalizovaným i běžícím obchodním úrokem a kapitalizovaným i běžícím úrokem z prodlení zákonné výše. Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalované odeslala.
2. Žalovaná se nevyjádřila, ač si žalobu s výzvou k vyjádření vyzvedla ze své datové schránky.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 115a o. s. ř. (žalobkyně souhlasila, souhlas žalované soud předpokládal v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka („[Anonymizováno] “) s žalovanou podepsaly dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost [částka] a zavázala se za to vrátit [částka] ve 12měsíčních splátkách po [částka]; RPSN činila 67,51 % (č.l. 17-20). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované z téhož dne (č.l. 16), v níž žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je [Anonymizováno], žijící v nájmu, [Anonymizováno] vzdělání, s automobilem, jednou vyživovanou osobou; pracovala jako [Anonymizováno] v [Anonymizováno] na dohodu o pracovní činnosti s měsíčních příjmem [částka], k čemuž podle ručních poznámek na dokumentu předložila pracovní smlouvu a výpis z bankovního účtu za říjen [Anonymizováno]. Další příjem domácnosti měl činit [částka]. „Odhadované měsíční výdaje žadatele“ činily podle jejího prohlášení [částka], jiné zahrnuty nebyly. Podle tvrzení žalobkyně a tabulky umoření (č.l. 21) dosud žalovaná v souvislosti s uvedenou smlouvou uhradila [částka]. Smlouvou účinnou [datum] (č.l. 22-27) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem z téhož dne (č.l. 28), odeslaným [datum] (č.l. 29). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované na její korespondenční adresu předžalobní upomínku (č.l. 30-32).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
6. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
7. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
8. I kdyby v projednávané věci z ručních poznámek soud původní věřitelce uvěřil, že měla ověřený příjem žalované [částka] měsíčně z dohody o pracovní činnosti, což při informaci o nájemním bydlení, jehož náklad nebyl znám, a jedné vyživovací povinnosti její úvěruschopnost prakticky vylučuje. Údajný další příjem domácnosti [částka] vzít v potaz nelze, neboť ten ověřován nebyl. O skladbě výdajů žalované a schopnosti hospodařit nevěděla původní věřitelka nic. Vyšla pouze z prohlášení, že její měsíční výdaje činí [částka], což zjevně reálné není. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla původní věřitelka dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaná úvěruschopna či nikoli. Zjištěné skutečnosti spíše svědčily o opaku. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem účinné úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., která získala od původní věřitelky [částka] a vrátila pouze [částka]. Rozdíl je povinna vydat žalobkyni. V této části soud žalobě vyhověl.
11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; úspěšnější žalované pro její nečinnost žádné náklady nevznikly.
13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.