Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkynia) [částka],b) [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 5,2 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení,vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 11,6 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). První smlouvou z [datum] získal žalovaný od původní věřitelky úvěr [částka] (podle žaloby nárok 2), druhou smlouvou z [datum] získal dalších [částka] (podle žaloby nárok 1). Dostal se však do prodlení s plněním svých závazků, pro které původní věřitelka oba úvěry zesplatnila, chronologicky první k [datum], druhý k [datum]; žalovaná částka představuje nezaplacené jistiny [částka] a [částka] spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným i běžícím úrokem a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka obě pohledávky žalobkyni, což žalovanému oznámila; byl také vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a první písemnost doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, kde si žalovaný písemnost nepřevzal. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručoval postupem podle § 50m o. s. ř., tj. byly uloženy u soudu a na úřední desce soudu byla vyvěšena výzva k jejich vyzvednutí.
3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne [datum] Smlouvu o úvěru – Konsolidace půjček, na základě které čerpal žalovaný [částka] tak, že [částka] použila původní věřitelka ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu], [částka] ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] a [částka] ve prospěch úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu], a zavázal se vrátit vše se sjednaným příslušenstvím ve 120měsíčních splátkách po [částka] (formulář pro standardní informace o spotř. úv. č.l. 66v-67, smlouva o úvěru č.l. 25-27, sazebník poplatků č.l. 30, všeobecné obchodní podmínky č.l. 31, oznámení změny sazebníku poplatků č.l. 71-77). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného z téhož dne, v níž ke svým poměrům uvedl měsíční příjem ze zaměstnání [částka] (ověřeno údajně náhledem do běžného účtu) s celkovým příjmem domácnosti [částka] a jednou vyživovanou osobou; údaje o výdajích vyplněny nebyly (žádost o úvěr čl. 62); při vyhodnocování jeho úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 63-66, vysvětlení některých pojmů č.l. 83) a pro poskytnutí tohoto úvěru vyšla z předpokladu zlepšení finanční situace žalovaného snížením měsíčního závazku vůči původní věřitelce díky konsolidaci dosavadních závazků z [částka] na sjednaných [částka]. Byly jí rovněž známy pohyby na běžném účtu žalovaného, který v měsících únoru a březnu 2021 vykazoval kladné zůstatky kolem [částka] (výpisy z běžného účtu č.l. 54-61).
5. Následně dne [datum] podepsali původní věřitelka s žalovaným ještě Smlouvu o úvěru – [Anonymizováno] [Anonymizováno], podle které žalovaný čerpal téhož dne bezúčelově [částka], které se zavázal vrátit se sjednaným příslušenstvím v 96měsíčních splátkách po [částka] (formulář pro standardní informace č.l. 84-85, smlouva o úvěru č.l. 20-21, sazebník poplatků č.l. 30, všeobecné obchodní podmínky č.l. 31, oznámení změny sazebníku poplatků č.l. 71-77). Učinili tak na základě písemné žádosti žalovaného o úvěr [částka], v níž ke svým poměrům uvedl měsíční příjem ze zaměstnání [částka] a celkový příjem domácnosti [částka] (žádost o úvěr čl. 68); při vyhodnocování jeho úvěruschopnosti vycházela původní věřitelka ze své vnitřní metodiky (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti č.l. 86-88, vysvětlení některých pojmů č.l. 83). Měla současně k dispozici výpisy z běžného účtu žalovaného, které nadále vykazovaly v měsíci dubnu a květnu [Anonymizováno] kladné zůstatky kolem [částka], až v červnu 2021 pouze [částka] (č.l. 69-70, 77v-82). Žalovaný uhradil původní věřitelce v souvislosti s uvedenou smlouvou [částka] (platební historie č.l. 89-90).
6. Jelikož žalovaný neplnil sjednané závazky řádně a včas – poprvé se se splátkou obou úvěrů opozdil v prosinci [Anonymizováno] (výpisy z úvěrového účtu č.l. 24, 29, platební historie č.l. 89-90, 91-92), využila původní věřitelka smluvního práva a úvěry k [datum] v prvním případě a k [datum] v druhém případě zesplatnila, což žalovanému oznámila (oznámení o prohlášení úvěru za splatný č.l. 23, 28). Smlouvou ze dne [datum], účinnou [datum] (smlouva o postoupení pohledávek čl. 32, 35-36), postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni (seznam postoupených pohledávek čl. 33, 34), což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky čl. 37-38). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku (předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 39-40, 41-42, 43).
7. Soudu je z úřední činnosti známo ([spisová značka]), že žalovaný s původní věřitelkou navázali smluvní vztahy již v roce [Anonymizováno], kdy si sjednali poskytnutí revolvingového úvěru do výše [částka] (tento smluvní vztah trval do jeho ukončení zesplatněním úvěru k [datum]).
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum], resp. do [datum] (dále jen „o. z.“).
9. Podle soudu však původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, pouze v (chronologicky) prvním případě, v druhém nikoli.
10. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
11. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
12. V projednávané věci je třeba vzít v potaz, že původní věřitelka znala platební morálku žalovaného již ze smluvního vztahu z roku 2014. Následně si sjednali několik dalších závazků v celkové měsíční výši [částka], které měl žalovaný potíže plnit. Bez navýšení závazku se smluvní strany dohodly na odlehčení žalovanému ve formě konsolidace tří stávajících závazků do jednoho komplexního s měsíční splátkou poníženou na [částka]. Předchozí (zkonsolidované) úvěry nebyly předmětem tohoto řízení, soud proto (i díky dlouhodobosti smluvních vztahů žalovaného a původní věřitelky) vyšel z předpokladu, že byly sjednány platně a sjednaný konsolidační úvěr z dubna 2021 považuje za rozumný krok k podpoře úvěruschopnosti žalovaného. Potud je litera zákona splněna.
13. Totéž se již však nedá říci o druhém úvěru z července [Anonymizováno], který původní věřitelka poskytla žalovanému, aniž by se jeho poměry jakkoli změnily. Zatímco v dubnu mu ulehčila od splátek přes [částka] na [částka], hned v červenci přidala další splátku [částka] (celkem [částka]), tj. ještě o [částka] měsíčně více než před konsolidací, která byla reakcí na jeho neschopnost dodržovat dosavadní závazky. Poskytnutí druhého úvěru tak věru smyslu nedává, nadto ve výši o polovinu vyšší než požadované ([částka] namísto [částka]). Poskytla-li tedy původní věřitelka druhý spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně měla mít pochybnosti o reálných možnostech žalovaného úvěr splácet, porušila v tomto případě § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
14. Druhou z uzavřených smluv (první z hlediska žalovaného pořadí) proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od [datum] do [datum], mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 21/96) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne [datum]) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného podle zákona č. 96/2022 Sb. od [datum], podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu).
15. Takto žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od původní věřitelky [částka] a vrátil dosud pouze [částka]. Nadále se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohacuje částkou [částka], kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud prvnímu v žalobě uplatněnému nároku vyhověl.
16. Vzhledem k absolutní neplatnosti této druhé stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud zmíněnou první část žaloby zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
17. Jiná je situace chronologicky prvního (a v žalobě druhého) „konsolidačního“ úvěru, který soud shledal platným a z něhož tedy vyhověl všem žalobním žádáním, na které má žalobkyně (rovněž na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) nárok podle postupného umořování dluhu, které plyne z předložené platební historie a konečného výpisu z úvěrového účtu, a sice jistině [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 5,2 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Ve věci úspěšnější žalobkyni, která prokázala odeslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., náleží (po odečtení neúspěchu) náhrada 72,80 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek [částka], odměna zastupující advokátky za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání) po [částka] podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů za uvedené úkony po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, z toho 21 % DPH ve výši [částka] a náhrada jedné třetiny cestovného a promeškaného času včetně DPH [částka] za cestu k jednání [datum] [adresa] a zpět (vzdálenost 50 km při průměrné spotřebě vozidla 5,7 l/100 km podle předloženého technického průkazu vozidla, ceně paliva [částka] /1 l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla ve výši [částka] /km pro rok 2025 podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.; promeškaný čas dvě půlhodiny po [částka] podle § 14 advokátního tarifu). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení hradí k rukám advokáta. Úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neshledal soud účelně vynaloženým, neboť jde o reakci na pravidelně se opakující výzvu soudu a je na žalobkyni jako na profesionálce v oboru vymáhání pohledávek, aby předkládala soudu perfektní tvrzení podložená potřebnými důkazními návrhy.