Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 11,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení [částka] a úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím ze dvou titulů. Zaprvé nepovoleného záporného zůstatku [částka] na běžném účtu č. [hodnota] (podle smlouvy z [datum], vypovězené dne [datum]) a zadruhé ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne [datum]; obě smlouvy uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Smlouvou o povoleném debetu získal žalovaný od původní věřitelky možnost průběžně čerpat úvěr [částka] za sjednaných podmínek, které nedodržel. Dostal se do prodlení a původní věřitelka úvěr k [datum] předčasně zesplatnila. Z této smlouvy vznikl dluh na jistině [částka] spolu s neuhrazenými poplatky, úrokem z úvěru a úrokem z prodlení. Smlouvou účinnou dne [datum] postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku žalobkyně žalovanému odeslala.
2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného běžnými postupy akreditované banky (zejména lustrace v databázích BRKI/NRKI/SOLUS, zohlednění příjmů a výdajů žadatele a vyhodnocení jeho rizikovosti podle informací získaných od žadatele a z interních zdrojů). Z pohybů na běžném účtu zjistila průměrný příjem [částka] měsíčně; rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný k plnění sjednaného závazku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si ji osobně převzal; bez omluvy se nedostavil ani k nařízenému jednání.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne [datum] Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb k vedení (studentského) běžného účtu č. [č. účtu] (č.l. 26-29). Dopisem ze dne [datum] upozornila původní věřitelka žalovaného na nepovolený záporný zůstatek běžného účtu [částka], který žádala vyrovnat nejpozději do [datum] (č.l. 68). Dopisem ze dne [datum] oznámila původní věřitelka žalovanému odstoupení od smlouvy účinné ke dni [datum] (č.l. 3334). Ke dni [datum] činil záporný zůstatek [částka] (č.l. 58).
6. Dne [datum] podepsali původní věřitelka s žalovaným Smlouvu o povoleném debetu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] /[Anonymizováno], na základě které měl žalovaný možnost čerpat na svém běžném účtu č. [č. účtu] průběžně úvěr do výše [částka] s úrokem 21,9 % (č.l. 19-24, 25, 67, 30, 31). Předtím za měsíc srpen [Anonymizováno] činil příjem na účtu žalovaného [částka] a výdaje [částka] s konečným zůstatkem běžného účtu [částka]; z výdajů je patrna splátka jiného spotřebitelského úvěru [částka] a sázkové transakce nejméně 2x [částka] (č.l. 60-64). Soudu je z úřední činnosti známo ([spisová značka]), že zmíněný úvěrový závazek měl žalovaný rovněž sjednán u původní věřitelky podle smlouvy ze dne [datum] k částce [částka]. Podle BRKI neměl v té době žalovaný žádné jiné závazky (č.l. 66). Všechny ostatní k důkazu předložené výpisy jsou pozdějšího data, ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z nich soud nic podstatného nezjistil. K [datum] evidovala původní věřitelka k povolenému debetu poprvé pohledávku po splatnosti [částka] (č.l. 59, s. 22). Od [datum] činil zůstatek povoleného debetu [částka] (č.l. 58), na který již žalovaný ničeho neuhradil. Původní věřitelka dopisem ze dne [datum] prohlásila úvěr okamžitě splatným (č.l. 32, 35) a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.
7. Smlouvou ze dne [datum] (čl. 36-37), postoupila původní věřitelka obě pohledávky za žalovaným žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisy ze dne [datum] (čl. 38-41). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (čl. 42-44).
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
9. Smluvní strany uzavřely smlouvu o vedení bankovního účtu ve smyslu § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle smluvních podmínek byl žalovaný povinen případný záporný zůstatek neprodleně vyrovnat. Tuto svou povinnost však nesplnil pro částku [částka], ač byl původní věřitelkou upomínán. Ta později pohledávku v souladu s § 1879 a násl. o. z. postoupila žalobkyni, což žalovanému řádně oznámila. V této části soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení z dlužné částky od data následujícího po „odpisu“ nepovoleného debetu ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 11,5 % ročně.
10. Dále bylo vůlí stran sjednat spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně o. z., ve znění účinném do [datum].
11. Původní věřitelce před poskytnutím úvěru ukládal § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tuto svou povinnost podle soudu původní věřitelka nesplnila, neboť z předložených důkazů (pouze jeden měsíční výpis před sjednáním úvěru) neplyne, že by žalovaný disponoval dostatečným disponibilním zůstatkem ([částka]) k pravidelnému plnění nového závazku. Za takové situace bylo na původní věřitelce zkoumat poměry žalovaného důkladněji a ověřit si, zda opravdu bude schopen sjednaný závazek plnit, což se z poslední dostupné transakční historie nepodávalo. Do prodlení se ostatně dostal hned v listopadu 2022, tj. druhý měsíc po sjednání závazku.
12. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
13. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že načerpaný a nesplacený zůstatek jistiny činil [částka]; podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nepopřel, na tuto částku nic nevrátil. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) touto částkou bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
14. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Po odečtení neúspěchu patří žalobkyni náhrada 35 % nákladů řízení, které tvoří zaplacený soudní poplatek [částka], odměna zastupujícího advokáta za 3 úkony právní služby před podáním žaloby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po [částka] podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po [částka] podle § 14b odst. 6 písm. a) téže vyhlášky, za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast na jednání) po [částka] podle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) téže vyhlášky včetně paušální náhrady hotových výdajů [částka] podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, 21 % DPH ve výši [částka] a náhradě za cestu k jednání [adresa] a zpět (vzdálenost 75 km při průměrné spotřebě vozidla 4,6 l/100 km, ceně paliva [částka] /l a sazbě základní náhrady za používání silničního motorového vozidla v celkové výši [částka] /km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. pro rok 2026), náhradě za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu [částka] (4x půlhodina po [částka] na cestě [adresa] a zpět). Odměnu za doplnění žaloby soud nepřiznal; tento úkon neshledal účelně vynaloženým, neboť žalobkyni nic nebránilo uvést vše v jediném podání.