Výrok
I. Žaloba o zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem [částka], úrokem 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně do částky [částka], a úrokem z prodlení 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr [částka], za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 105,26 % ročně v 18měsíčních splátkách po [částka] (včetně pojištění [částka] měsíčně). Žalovaný neplnil svůj závazek řádně a včas, v souladu se smluvními ujednáními žalobkyně v důsledku jeho prodlení úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Do té doby uhradil žalovaný na úvěr celkem [částka]. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě zbytku dluhu, včetně předžalobní upomínky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, soud tedy postupoval v souladu s § 46a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a žalobu mu doručil na adresu, kterou si žalovaný zvolil, když byl soudem telefonicky kontaktován. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Na zvolené adrese si následně písemnosti nepřevzal a byly mu doručeny fikcí (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).
3. Soud projednal věc v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, ani se neomluvil.
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav:
5. Žalobkyně jako podnikatelka oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (výpis z ČNB č.l. 38) s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které bylo téhož dne žalovanému vyplaceno [částka] na bankovní účet č. [č. účtu], za což sjednali jako odměnu úrok 105,26 % ročně (RPSN 174,28 %); úvěr se žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po [částka] s pojištěním, z toho [částka] na úvěr (předsmluvní formulář č.l. 27-30, fotokopie OP č.l. 53-54, smlouva o úvěru č.l. 8-10, 45-47, podpis na dálku č.l. 48, oznámení o schválení úvěru č.l. 11, prohlášení klienta č.l. 43-44, informační dokument o pojistném produktu č.l. 13, informace o pojištění č.l. 14-16, přihláška k pojištění č.l. 39-40, doklad o vyplacení úvěru č.l. 42).
6. Ke svým poměrům před sjednáním úvěru žalovaný tvrdil a doložil měsíční příjem ze zaměstnání přibližně [částka] (průměr za pět měsíců předcházejících sjednání smlouvy, výpis z účtu č.l. 25); dále uvedl, že je svobodný, žije sám s měsíčními náklady [částka], z toho [částka] životního minima a [částka] za bydlení; žádné závazky neuvedl (hodnocení klienta č.l. 26). Na základě výpisu NRKI si dle svého sdělení žalobkyně interní metodikou provedla skóring žalovaného, aniž však uvedla, jakým způsobem s výpisem pracovala a jaký závěr z něj učinila (č.l. 52). V registru dlužníků neměl žádný závazek po splatnosti (SOLUS č.l. 51).
7. Žalovaný uhradil žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou celkem [částka] (karta klienta č.l. 23); o zaplacení dlužných splátek byl žalobkyní opakovaně upomínán (výzvy k zaplacení č.l. 1720, 31-37), až žalobkyně využila svého smluvního práva a dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě dluhu (č.l. 22). Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č.l. 24, 41). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
9. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
10. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne [datum] ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
11. V projednávané věci vyšla žalobkyně z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze po příjmové stránce, neměla však žádné zjištění o jeho skutečných výdajích (pouze deklarovaný skutečný náklad na bydlení [částka] neměla nijak ověřen). Stanovení výše výdajů podle životního minima se velmi pravděpodobně realitě nepřibližuje; jeho přednastavení navíc není žádoucí, neboť nenutí spotřebitele činit vlastní úvahu o výši a skladbě svých výdajů a o tom, zda mu umožní sjednávanému závazku dostát. Interní hodnocení žalovaného žalobkyní z databáze NRKI, aniž by byl bylo zřejmé, jaká finální zjištění z něj žalobkyně učinila, je bez významu. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla dostatek ověřených informací (na výdajové stránce) k vyloučení pochybností o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
12. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
13. Nadto by uzavřená smlouva byla s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, absolutně neplatná i pro nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství.
14. Je běžnou praxí, že na nebankovní instituce se obracejí lidé, kteří nedosáhnou na finanční výpomoc bank a jsou tak potenciálně rizikovějšími obchodními partnery. Je proto logické, že úvěry u nich sjednané jsou nákladnější, aby zmíněné podnikatelské riziko vyvážily. Nejde ovšem o pojistku jedinou; prevencí proti nedobytnosti pohledávky za nesolventním dlužníkem je například také řádné plnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).
15. I náklady nebankovních úvěrů proto musejí mít svou mez, kterou překračuje RPSN 174,28 % oproti běžné míře nákladů bankovních úvěru ve srovnatelném čase okolo 10 % mnohonásobně [německá judikatura shledává zvlášť hrubý nepoměr již u úroku dvojnásobného oproti úrokům obvyklým, nebo úroku překračujícího obvyklý úrok o více než 12 procentních bodů – srov. PELIKÁNOVÁ, I.,PELIKÁN, R. § 1796. In: ŠVESTKA, [právnická osoba], J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). ([jméno FO]). Wolters Kluwer (cit. 2024-4-5). ASPI_ID KO89_e2012CZ. Dostupné z: www.[právnická osoba]. ISSN 2336-517X.].
16. Žalovaný nárok je v každém případě nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalobkyně přenechala žalovanému finanční prostředky ve výši [částka], žalovaný jí vrátil zpět [částka]. Bezdůvodné obohacení tedy přeplatil a nezbývá nic, v čem by mohl soud žalobě vyhovět; proto ji zamítl (vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebyla platně sjednána ani smluvní pokuta či příslušenství).
17. Výrok II o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. Při písemném vyhotovování rozsudku soud zjistil, že opomněl rozhodnout o celém předmětu řízení, kterým je podle žaloby částka [částka] (žalobkyní nesprávně nadepsáno pouze [částka]), nikoli [částka], o které soud rozhodl. O zbývající části předmětu řízení [částka] bude rozhodnuto doplňujícím rozsudkem.