Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení [částka] s úrokem z prodlení 14,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty [částka].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku za žalobu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne [datum], na jejímž základě měla žalovaná možnost čerpat úvěr do limitu [částka] s měsíční splátkou počínaje [datum] a koncem kreditového rámce do [datum]. Bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu] převedla žalobkyně žalované [částka] dne [datum]. Pro prodlení žalované žalobkyně smlouvu vypověděla, což žalované oznámila e-mailem ze dne [datum]. K [datum] tak žalobkyni vznikl nárok na úhradu jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvního úroku [částka] a poplatku za službu „[Anonymizováno] “ [částka]. Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, a dále smluvní pokutu z prodlení 0,1 % denně, vyčíslenou k [datum] na [částka]. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Na zahájené řízení byla nadto žalovaná v projednávané věci soudem upozorněna prostřednictvím žalobkyní sdělené e-mailové adresy.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Dne [datum] si účastnice prostředky dálkové komunikace potvrdily smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (č.l. 10-23), na základě které měla žalovaná možnost čerpat úvěr až [částka] s měsíčními splátkami a koncem kreditního rámce do [datum] (RPSN 1 219,99 %). K poměrům žalované před sjednáním smlouvy žalobkyně zjistila, že její čistý měsíční příjem činí [částka] (oproti deklarovaným [částka]), žije ve dvoučlenné domácnosti; mezi výdaji žalovaná uvedla [částka] měsíčně na půjčky, [částka] měsíčně na bydlení, další nezbytné výdaje činily [částka] a zbytné [částka] měsíčně (č.l. 25). Příjem žalované žalobkyně ověřila výpisem z bankovního účtu žalované, z něhož si učinila výpis příjmových transakcí (č.l. 24); udávané výdaje nikterak neverifikovala. Žalobkyně vyhodnotila disponibilní zůstatek žalované [částka] měsíčně. Žalovaná čerpala dne [datum] převodem na účet č. [č. účtu] s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku [částka] (č.l. 29); neuhradila však ničeho (tvrzení žalobkyně, které nepopřela). Výpověď smlouvy pro prodlení s úhradou dluhu oznámila žalobkyně žalované e-mailem ze dne [datum], kterým ji vyzvala k doplacení okamžitě splatných [částka] (č.l. 30). Dopisem ze dne [datum] (č.l. 31), odeslaným téhož dne (č.l. 32) vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.
4. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná měla zejména v období dubna až září 2023 sjednánu řadu úvěrů v rozpětí [částka] až [částka] u různých poskytovatelů, s jejichž splácením se ocitla v prodlení v době září až listopad 2023 (viz sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Tomuto období ještě předcházel úvěr [částka] z května 2022, který byl rovněž zesplatněn v listopadu 2023 ([spisová značka]).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
6. Žalobkyně však nesplnila povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Tvrzení žalované o jejích majetkových poměrech měla sice částečně ověřená, neměla však na jejich základě vyhodnotit žalovanou jako úvěruschopnou. Jak zjistila ověřením měsíčního příjmu žalované, ve svém prohlášení jeho výši oproti realitě nadhodnotila ([částka] oproti skutečným [částka]); není proto nepřiměřený požadavek, aby si žalobkyně ověřila také reálnou výši udávaných výdajů (zejména na bydlení), které naopak mohly být podhodnocené. To vše při vědomosti o tom, že třetinu příjmu utratí žalovaná za splátky dřívějších úvěrů. Z jejich skladby a doby, kdy se žalovaná ocitala v prodlení s jejich splácením, jak je soudu známo z úřední činnosti, je patrno, že v době sjednání zde projednávané smlouvy již žalovaná tzv. „vytloukala klín klínem“. O neschopnosti žalované úvěr splatit svědčí i skutečnost, že čerpala pouze [částka] a nevrátila ani to. Při údajích, které (ne)měla žalobkyně o žalované k dispozici, tak nemohla dospět k závěru, že bude schopna úvěr za sjednaných podmínek vrátit.
7. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] – srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, musí být věřitel stanovením účinných sankcí dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
8. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. (sama žalobkyně ostatně ve svém návrhu s touto variantou operuje). Žalovaná získala od žalobkyně [částka], které nevrátila. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a získanou částku je povinna vrátit. V této části soud žalobě vyhověl, a to i pro úrok z prodlení požadovaný od data následujícího po vypovězení smlouvy, neboť podle § 1958 odst. 2 o. z. je bezdůvodné obohacení splatné „ihned“ po výzvě věřitele k vrácení; § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, se v tomto případě neuplatní, neboť žalovaná pro svou nečinnost neosvětlila, jaká by mohla být „doba přiměřená jejím možnostem“.
9. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl.
10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic řízení byl v zásadě totožný.
11. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.