Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení [částka] s úrokem z prodlení 12 % od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ve výši [částka] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaná se zavázala vrátit získanou částku se sjednaným příslušenstvím do [datum]. Řadou dalších smluv se splatnost úvěru postupně prodlužovala až k datu [datum]; žalovaná přesto svůj závazek nesplnila, ač byla upomínána. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky a další společnosti postoupením. Žalovanou částku tvoří jistina [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], úrok [částka], smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne [datum].
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalované je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalované doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byla nadto informována e-mailem. Telefonicky se s ní spojit nepodařilo.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovanou si prostředky dálkové komunikace potvrdily dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (č.l. 12-13, 16-17, 25), na základě které bylo téhož dne na bankovní účet žalované č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] odesláno [částka] (č.l. 18), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s příslušenstvím do jednoho měsíce, tj. [datum]; RPSN činila 5 395,58 % (znovu č.l. 16). Původní splatnost dále smluvní strany prodlužovaly smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] k datu [datum] (č.l. 19-20), smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] k datu [datum] (č.l. 21-22) a smlouvou č. [hodnota] ze dne [datum] k datu [datum] (č.l. 23-24). Žalovaná svůj závazek přes zaslané upomínky (č.l. 26, 27) nesplnila (netvrdila opak). Původní věřitelka podepsala dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba], IČO [IČO] (č.l. 30), která následně [datum] podepsala smlouvu o postoupení pohledávek s žalobkyní (č.l. 31-33). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu (č.l. 34-35). Z ostatních předložených důkazů soud nic podstatného nezjistil, resp. k nim neměl odpovídající tvrzení.
5. Žalobkyně přes písemnou výzvu soudu netvrdila a neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalované jakkoli ověřovala její úvěruschopnost (k jejím majetkovým poměrům netvrdila nic konkrétního). Vzhledem k následujícímu právnímu hodnocení nepovažoval soud za hospodárné nařizovat jednání, aby ji o tomto nedostatku mohl ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučit ještě ústně; sama ostatně navrhla posoudit nárok alternativně jako bezdůvodné obohacení.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
7. Žalobkyně však neunesla břemeno tvrzení k tomu, že by původní věřitelka splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru neuvedla ve vztahu k žalované přes písemnou výzvu soudu nic konkrétního a sama v žalobě operovala i s možností posouzení jejího nároku jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřené smlouvy.
8. Uzavřenou smlouvu tedy soud skutečně shledal absolutně neplatnou s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Kromě toho je smlouva podle stejných ustanovení občanského zákoníku neplatná i pro astronomickou nepřiměřenost (nemravnost) sjednaného příslušenství oproti běžně se pohybující sazbě RPSN okolo 10 %.
9. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalované na její bankovní účet [částka]; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalované vychází, žalovaná nic nevrátila. Na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě dvojího platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.) se tak uvedenou částkou bezdůvodně obohatila a je povinna ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
10. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalované není soudu nic známo.
11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastnic řízení byl v zásadě totožný.
12. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.