Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující [částka] s úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [částka] uzavřené dne [datum], ve znění dodatku z téhož dne (o navýšení původního úvěrového limitu [částka]). Žalovaný čerpal úvěr opakovaně postupně dne [datum], neplnil však svůj závazek hradit splátky ve sjednané výši, nevrátil ničeho; v prodlení byl od [datum]. Žalobkyně úvěr v souladu se smlouvou zesplatnila ke dni [datum], což žalovanému oznámila a zaslala i předžalobní upomínku. Spolu s jistinou [částka] požadovala žalobkyně smluvní pokutu 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], tj. [částka], a [částka] na poplatcích z prodlení (za náklady na vymáhání) podle smluvních ujednání.
2. Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala prostřednictvím aplikace [Anonymizováno] (se souhlasem žalovaného získala přístup k transakční historii a informacím o účtech); zjistila takto měsíční příjmy [částka] a výdaje [částka]. Dále prověřovala žalobkyně databáze NRKI, BRKI, REPI, SOLUS, TELCO SCORE, CEE a ISIR, negativní informaci nezjistila.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Jelikož adresa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označené v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, další písemnosti již soud žalovanému doručuje postupem podle § 50m o. s. ř., tj. uložením u soudu a vyvěšením výzvy k jejich vyzvednutí na úřední desce soudu. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem. Telefonicky se s ním spojit nepodařilo.
4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Účastníci řízení si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru (č.l. 12, 19-22), ve znění dodatku z téhož dne (č.l. 17-18), na základě které měl žalovaný za sjednaných smluvních podmínek (úroková sazba 40 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů úvěru 5 536 %) možnost průběžně čerpat a splácet úvěr do výše limitu [částka] na dobu neurčitou. Žalovaný čerpal na svůj bankovní účet č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (č.l. 23-24). Před poskytnutím úvěru měla žalobkyně možnost nahlédnout do transakční historie pohybů na účtu žalovaného za období [datum] až [datum] (č.l. 16; ve výpisu z interní databáze je dále uvedeno, že součástí hodnocení byly i výstupy z řady veřejných databází (č.l. 13-15). Podle tvrzení žalobkyně, které nezpochybnil, žalovaný nic nevrátil. Dopisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru k tomuto dni (č.l. 25-26). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalovanému na jím uvedenou kontaktní adresu předžalobní upomínku (čl. 27-28). Z ostatních předložených důkazů soud nic podstatného nezjistil.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).
7. Žalobkyně však neprokázala, že by řádně splnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Sama ostatně v doplnění žaloby k výzvě soudu operovala i s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
8. Je prokázáno, že žalobkyně zjišťovala pohyby na účtech žalovaného. Sama přitom popisovala svůj automatizovaný systém vyhodnocování úvěruschopnosti klienta, z čehož je jasně patrné, že při tomto zkoumání nerozlišovala mezi jednotlivými příjmy a výdaji z hlediska jejich pravidelnosti a stability, či naopak mimořádnosti (např. mzda vs. jiné mikropůjčky). Nebylo tvrzeno, jaká je životní situace žalovaného (zejména náklad na bydlení, počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob atp.). To vše jsou faktory, které je třeba při hodnocení úvěruschopnosti vzít v potaz. Izolovaná informace o příjmech [částka] a výdajích [částka] bez zohlednění jejich skladby (i kdyby ověřená – což se z interního systému žalobkyně srozumitelně nepodávalo; není úlohou soudu dopočítávat měsíční obrat z výpisu transakcí za rok a půl) o ničem nevypovídá. Prověřování žalovaného v jednotlivých databázích prokázáno není, neboť byl předložen pouze interní, nikoli originální výstup z nich.
9. Uzavřenou smlouvu proto soud skutečně shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
10. Kromě toho by úvěrová smlouva byla neplatná i pro astronomickou výši sjednaného příslušenství (RSPN 5 536 % oproti běžné hladině RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %).
11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že žalovaný získal od žalobkyně [částka]; podle jejího tvrzení, které nepopřel, nevrátil žalovaný ničeho. Uvedenou částkou se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.
14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.