RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

6 C 91/2026

Téma · generováno AINeplatnost spotřebitelského úvěru a vrácení jistiny

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 2026-05-21Č. j.: 6 C 91/2026-33Samosoudkyně: JUDr. Lenka PekařováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2026-06-29Předmět řízení: zaplacení 14 395 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKM:2026:6.C.91.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky

Shrnutí · generováno AI

Věřitel požadoval doplacení dluhu ze spotřebitelského úvěru včetně poplatků a úroků. Soud smlouvu považoval za neplatnou, protože nebylo tvrzeno zkoumání úvěruschopnosti, a přiznal jen dosud nevrácenou jistinu jako bezdůvodné obohacení. Další požadavky včetně úroku z prodlení zamítl.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení.

Použité předpisy

Právní věta

⚠ Generováno AI

Není-li tvrzeno ani prokázáno posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před poskytnutím úvěru podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., je úvěrová smlouva absolutně neplatná a plnění se vypořádá jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Poskytovateli náleží jen nesplacená jistina. Úrok z prodlení podle § 1970 o. z. nevznikne, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené jeho možnostem dle § 87 odst. 1 uvedeného zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
    Zobrazit v textu
  • Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z.
    Zobrazit v textu
  • Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Označená místa (44) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující [částka] s úrokem z prodlení 12,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [částka] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [Anonymizováno] [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“), který se žalovaný zavázal vrátit do [datum], což nesplnil, ač byl upomínán; uhradil pouze [částka]. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Předžalobní upomínku odeslala žalobkyně dne [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač si ji s výzvou osobně převzal.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., ze kterých soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si prostředky dálkové komunikace potvrdili dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (č.l. 13-16), ve znění dodatku ze dne [datum] (č.l. 17), na základě žádosti žalovaného z předchozího dne (č.l. 8-12). Žalobkyně dne [datum] vyplatila na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. [č. účtu] částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem [částka] a úrokem [částka] do [datum], resp. v nové lhůtě splatnosti podle dodatku do [datum] za poplatek [částka], další úrok [částka] a sankci související s prodlením [částka] (RPSN 5 712,32 %). [adresa] neučinil tak. Podle tvrzení žalobkyně, které nepopřel, vrátil pouze [částka]. Ke zkoumání úvěruschopnosti klienta původní věřitelkou netvrdila žalobkyně nic konkrétního. Původní věřitelka podepsala dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek (č.l. 1921), což oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum] (č.l. 22), odeslaným spolu s předžalobní upomínkou žalobkyně (č.l. 22v) dne [datum] (č.l. 23).

4. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „o. z.“).

5. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou pro absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k pravidelně se opakujícímu požadavku soudu již z důvodu hospodárnosti soud žalobkyni nevyzýval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů; věc je typová a žalobkyně si je nepochybně rizika spojeného s nesplněním této povinnosti vědoma. S možností posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení ostatně sama pracuje v návrhu.

6. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že mu původní věřitelka poskytla platbu [částka], na kterou dosud vrátil pouze [částka]. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil přiznanou částkou, kterou je povinen žalobkyni vrátit.

7. Ve zbytku žalobu s ohledem na posouzenou neplatnost úvěrové smlouvy zamítl, a to i pro úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť (ne)úspěch účastníků řízení byl v zásadě totožný.

9. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací