Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) jistinu ve výši 1 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 959 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení,
b) kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 2 013,08 Kč za období od 6. 6. 2020 do 29. 11. 2021,
a to v pravidelných měsíčních splátkách po částkách 200 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, dle které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení
a) jistiny ve výši 11 622,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 622,77 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení,
b) kapitalizovaného úroku ve výši 19 809,93 Kč (skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 1 903,77 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 917,15 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru ve výši 1 318,84 Kč, inkasního poplatku ve výši 2 637,47 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí úvěru ve výši 5 032,70 Kč),
c) nákladů ve výši 217 Kč,
d) smluvní pokuty ve výši 7 347,74 Kč za období od 6. 6. 2020 do 29. 11. 2021,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela dne 5. 10. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) Smlouvu o úvěru [číslo], jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 se společností [právnická osoba] [IČO] Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna písemně dopisem ze dne 11. 1. 2022. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 26 400 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku 4 893 Kč (23,3 % z jistiny), poplatku za poskytnutí úvěru 14 910 Kč (71 % z jistiny), nákladů na vyhodnocení úvěru 2 187 Kč (10,4 % z jistiny) a inkasním poplatku ve výši 4 410 Kč (dalších 21 % z jistiny). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 47 400 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit v 20 měsíčních splátkách ve výši 2 370 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 5. 6. 2020. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy porušila a dlužnou částku nezaplatila. Na úvěr žalovaná zaplatila celkovou částku 19 041 Kč, která odpovídá 8 řádně uhrazeným splátkám. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 5. 6. 2022. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 byla žalované zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 a vz. 73 bylo žalované doručeno do vlastních rukou dle ust. § 49 o. s. ř. na adresu dle CEO, a to dne 14. 6. 2022 ([ulice a číslo], [obec]). Doplnění žaloby bylo žalované doručeno dne 16. 6. 2022.
3. Ve věci bylo nařízené jednání na den 30. 8. 2022, ke kterému byly žalobkyně i žalovaná řádně předvolány. PZ žalobkyně se z jednání řádně omluvil, o odročení nepořádal. Žalovaná se k jednání dostavila. K věci uvedla, že rozhodnutí ponechává na úvaze soudu, učinila nesporným, že na dluh zaplatila pouze částku 19 041 Kč. V době uzavření smlouvy o úvěru měla pouze příjem necelých 12 000 Kč. Výzvy k zaplacení dlužné částky jí nebyly doručeny z důvodu změny bydliště. Požádala o povolení splátek z důvodu, že t. č. je v evidenci úřadu práce, k tomu doložila potvrzení o výši podpory v nezaměstnanosti ve výši cca 11 000 Kč první dva měsíce, po zbývající dobu cca 8 000 Kč. Za tohoto stavu při splnění podmínek dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce.
4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 57/2016 Sb. spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle ust. § 87 odst. 1, zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Skutkový stav: Žalovaná na základě její žádosti (č. l. 25) uzavřela dne 5. 10. 2018 s původním věřitelem Smlouvu o úvěru [číslo] (č. l. 23), jejíž přílohu č. l. tvoří Předpis splátek č. l. 23 verte a násl. Žalobkyně uzavřela dne 22. 12. 2021 s původním věřitelem Smlouvu o postoupení pohledávky (č. l. 14 a násl.), o čemž byla žalovaná vyrozuměna písemně dopisem ze dne 11. 1. 2022 na adresu [adresa] fakticky bydlela u svého přítele, kde je nyní hlášena od 6. 12. 2021. Na základě úvěrové smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 21 000 Kč a finanční prostředky byly žalované předány hotově v místě bydliště, což žalovaná stvrdila svým podpisem, toto potvrdila při účastnickém výslechu u jednání dne 30. 8. 2022. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 26 400 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku 4 893 Kč (23,3 % z jistiny), poplatku za poskytnutí úvěru 14 910 Kč (71 % z jistiny), nákladů na vyhodnocení úvěru 2 187 Kč (10,4 % z jistiny) a inkasním poplatku ve výši 4 410 Kč (dalších 21 % z jistiny). Celkově se tak žalovaná zavázala původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 47 400 Kč. Žalovaná se v uzavřené smlouvě zavázala poskytnutou částku původnímu věřiteli splatit v 20 měsíčních splátkách ve výši 2 370 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy a splatnost následujících splátek byla sjednána vždy v 1. odstavci 1. strany smlouvy pod rekapitulací závazku. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku pak připadala na den 5. 6. 2020. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy porušila a dlužnou částku nezaplatila. Na úvěr žalovaná zaplatila celkovou částku 19 041 Kč, která odpovídá 8 řádně uhrazeným splátkám. Úvěr se stal splatným poslední sjednanou splátkou ke dni 5. 6. 2022. Upomínkou ze dne 2. 5. 2022 na adresu [obec a číslo] byla žalované zaslána výzva v souladu s ust. § 142a o. s. ř. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala.
8. Před uzavřením smlouvy o úvěru původní věřitel posoudil úvěruschopnost žalované pouze na základě vyplněné žádosti žalovanou (č. l. 41), kde žalovaná uvedla, že její příjem je ve výši 11 805 Kč, výdaje ve výši 7 818 Kč. Jiné majetkové poměry původní věřitel nezjišťoval. Žalovaná vyplnila také formulář pro standartní informace o úvěru č. l. 24. Žalobkyně nedoložila ani výplatní pásky, výpisy z účtu, nedoložila, jakým způsobem byly ověřovány výdaje žalované atd. Žalobkyně se k jednání, které bylo nařízeno na den 30. 8. 2022, nedostavila, proto nemohla být žalobkyně poučena dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení, že s náležitou péčí ověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na svůj dluh dosud uhradila částku 19 041 Kč. V tomto ohledu soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nerozporovala. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
9. Právní posouzení: Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, a to žalovaná, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku upravující náležitosti smlouvy o úvěru, také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). [ulice] úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96, viz citace:„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). [ulice] právní úprava měla tedy nikoliv oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu spotřebitele posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C [číslo] tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 [číslo].
10. Za tohoto stavu, při aktuální právní úpravě a v souladu s judikaturou, soud proto vycházel z ust. § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud má tedy v dané věci za to, že původní věřitel nepostupoval dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudil s náležitou péčí úvěruschopnost žalované, resp. toto nebylo v řízení prokázáno. Naopak se původní věřitel spokojil pouze s vyplněním formulářů, ve kterých mimo jiné již je jasně uvedeno, že žalovaná má pouze příjem ve výši necelých 12 000 Kč. Již tato samotná skutečnost, pokud není prokázán opak, prokazuje neschopnost žalované úvěr splácet. Za toho stavu soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ust. § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku.
11. Původní věřitel poskytl žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to ve výši 21 000 Kč. Žalovaná byla povinna toto plnění vydat z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná však zatím vrátila částku ve výši 19 041 Kč, zbývá jí proto vrátit ještě částku 1 959 Kč se zákonným úrokem z prodlení, který byl částečně kapitalizován, neboť s vrácením je v prodlení. Soud dospěl k závěru, že je spravedlivé, aby žalovaná žalobkyni vrátila nejen jistinu, ale i zákonný úrok z prodlení. Za tohoto stavu soud proto žalobkyni přiznal částku odpovídající zbytku jistiny se zákonným úrokem z prodlení, a to výrokem I. tohoto rozhodnutí.
12. V neplatné smlouvě o úvěru nemohly být platně sjednány ani úroky, poplatky, či smluvní pokuty, a proto byla žaloba v tomto rozsahu zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.
13. Ve sporu byla úspěšná žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
14. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud na straně žalované shledal důvody pro povolení splátek s přihlédnutím k výši dlužné částky a dále majetkovým a osobním poměrům žalované. Žalovaná je t. č. v nezaměstnaná, řádně vedena v evidenci úřadu práce.