Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynia) částku ve výši 18 726,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 726,45 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 823,32 Kč,b) jistinu ve výši 12 871,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 871,70 Kč od [datum] do zaplacení,s úrokem ve výši 26,16 % ročně z částky 12 871,70 Kč od [datum] do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 386,63 Kč,kapitalizovaný úrok ve výši 841,81 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částkya) ve výši 12 863,71 Kč s úrokem 18,28 % ročně z částky 18 726,45 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 854,23 Kč,b) poplatek ve výši 10 576,30 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 965,20 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částek shora uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávky vyplývající z níže uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla a) dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a b) dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V doplnění ze dne [datum] č. l. 52 žalobkyně po výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 (výzva, vyjádřit k žalobě) a vz. 73 bylo žalované doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO dle ust. § 49 o. s. ř., což žalovaná stvrdila podpisem na doručence.
3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.
4. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum], odeslaným [datum]. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.
14. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalované. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
15. K nároku a): Z karty zákazníka ze dne [datum] vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalované z výměru důchodu z [datum]. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je vdaná, vyživuje tři děti, bydlí v nájmu, je v invalidním důchodu s příjmem 15 900 Kč, další příjmy domácnosti činí 7 833 Kč, splácela interní úvěr u stejného věřitele- viz nárok ad b), měsíční výdaje odhadla na částku 3 500 Kč. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 20 000 Kč a zaplatit úrok, poplatky a pojistné, vše v celkové výši 37 362 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 719 Kč (poslední splátka ve výši 693 Kč). Žalovaná splácela pouze částečně, ke dni podání žaloby činila výše neuhrazené jistiny 18 726,45 Kč.
16. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Zejména vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla uzavřena krátce po smlouvě o úvěru ze dne [datum] - viz nárok b), měl původní věřitel věnovat daleko větší pozornost zkoumání finanční a majetkové situace žalované, neboť opakované čerpání úvěru v krátkém časovém období vzbuzuje samo o sobě značné pochybnosti o možnostech žalované splácet nové splátky úvěru ve výši přibližně 3 000 Kč měsíčně, navíc s přihlédnutím k tomu, že žalovaná vyživuje tři děti. Původní věřitel navíc informace poskytnuté žalovanou v zákaznické kartě ověřil pouze z výměru invalidního důchodu z března 2020, t.j. z doby více než dva roky před uzavřením smlouvy. Jiným způsobem příjem žalované neověřoval. Z uvedených důvodů má tedy soud za to, že původní věřitel nepostupoval dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Původní věřitel tedy poskytl žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 20 000 Kč, tato částka byla žalované vyplacena v hotovosti. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že na jistinu úvěru dosud zbývá uhradit 18 726,45 Kč. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, částku 18 726,45 Kč, tj. dosud neuhrazenou část jistiny, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok I./a) tohoto rozhodnutí.
17. V neplatné smlouvě o úvěru nemohly být platně sjednány ani úroky či poplatky a další případné platby, a proto byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. Výrok II. nárok a) tohoto rozhodnutí.
18. K nároku b): Soud dospěl k závěru, že původní věřitel, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, v tomto případě splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum]. Konkrétně žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je vdaná, vyživuje tři děti, bydlí v nájmu, je v invalidním důchodu s příjmem 15 900 Kč, další příjmy domácnosti činí 7 833 Kč, splácela interní úvěr u stejného věřitele ve výši 1 162 Kč, měsíční výdaje odhadla na částku 3 500 Kč. Výše důchodu byla ověřena z výměru z prosince 2021. Po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, se kterým se soud ztotožňuje, že na základě zjištěných informací nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.
19. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitel postupoval dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne [datum] platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 35 000 Kč, částka byla žalovanému vyplacena), v poplatku za uzavření Smlouvy ve výši 1 500 Kč, odpovídající 10 % z jistiny. Pokud se však týká pevně sjednaného úroku ve výši 11 770 Kč odpovídající 78,5 % z jistiny, poplatku za doplňkovou službu komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč odpovídající 22,92 % (tento se skládá z poplatku za komfortní splácení ve výši 1 638 Kč odpovídající 10,92 % z jistiny a za flexibilní splácení ve výši 1 800 Kč odpovídající 12 % z jistiny), soud shledal v této části smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže, a to v odst. 23., 24., 25. odůvodnění.
20. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 16 708 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 11 770 Kč (78,5 % z jistiny 15 000 Kč), jinak s úrokovou sazbou ve výši 26,16 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (10 % z jistiny) a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 438 Kč představující 22,92 % z jistiny skládající se z poplatku za komfortní splácení ve výši 1 638 Kč, tj. 10,92 % z jistiny a poplatku za flexibilní splácení ve výši 1 800 Kč, tj. 12 % z jistiny (dále jen „poplatek“).
21. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny úvěru a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 407 Kč, poslední splátka činila 369 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Žalovaná celkem zaplatila 7 525 Kč. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 12 871,70 Kč a dlužný poplatek částku 10 576,30 Kč.
22. Kapitalizovaný úrok ve výši 841,81 Kč je úrok ve výši 26,16 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 871,70 Kč za období od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do dne [datum]. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 386,63 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 12 871,70 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do [datum].
23. K části nároku na pěvně stanovený úrok z úvěru ve výši 11 770 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného pevného úroku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše úroku vyjádřena 78,5 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však úrok představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 20 % z jistiny, tedy ve výši 3 000 Kč místo částky 11 770 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který byl sjednán ve výši 26,16 % ročně, je tato výše zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.
24. K části nároku na zaplacení poplatku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, procentuálně 10 % ročně z jistiny, soud uvádí: Pokud se týká této části poplatku, v této části byla smlouva platně uzavřena, neboť poplatek slouží k úhradě nákladů spojených se smlouvou o úvěru po celou dobu trvání smlouvy, tedy do doby, než je dlužná částka zaplacena. Výše takto sjednaného poplatku je zcela přiměřená k výši zapůjčené jistiny. V této části je proto smlouva o úvěru platná. Další poplatek například za vyhodnocení úvěru, správu účtu žalobkyně ve smlouvě nesjednala, proto tento poplatek soud považuje i za odměnu za vedení, správu účtu.
25. K části žaloby o zaplacení poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 22,92 % ročně z dlužné jistiny, o úvěru soud uvádí následující: Sjednání dalšího poplatku, a to za hotovostní inkaso splátek, soud shledává takové ujednání za v rozporu s dobrými mravy, v rozporu se zákonem na ochranu spotřebitele z následujících důvodů: Vedle úroku, poplatku za zpracování úvěru, byl sjednán další poplatek souhrnně nazván za komfortní a flexibilní splácení ve výši 3 438 Kč odpovídající 22,92 % z jistiny, skládající se zčásti za komfortní splácení ve výši 1 638 Kč a flexibilní splácení ve výši 1 800 Kč. Soud považuje takové ujednání za ujednání v rozporu s dobrými mravy, neboť dochází de facto k duplicitě poplatků.
26. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 15 000 Kč, pevně sjednaný úrok ve výši maximálně 20 % z jistiny, tedy ve výši 3 000 Kč a na poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč. Žalovaná tak byla povinna vrátit 15 000 Kč + 3 000 Kč + 1 500 Kč = 19 500 Kč. Žalobou byla uplatněna dosud dlužná jistina ve výši 12 871,70 Kč + poplatek ve výši 10 576,30 Kč. Na jistinu má žalobkyně nárok včetně příslušenství, které je jednak kapitalizované, jednak jdoucí. Z částky poplatku v žalobě uvedené ve výši 10 576,30 Kč již nemá žalobkyně nárok na nic, neboť původní celková výše poplatku činila 16 708 Kč, z toho však měla žalobkyně nárok pouze na 4 500 Kč. Žalovala-li žalobkyně na poplatku o částku 10 576,30 Kč, znamená to, že část poplatku ve výši 6 131,70 Kč byla již uhrazena, přitom jde o vyšší částku, než na jakou měla žalobkyně ze smlouvy nárok. Za tohoto stavu soud proto žalobě vyhověl co do žalované částky na jistině ve výši 12 871,70 Kč s příslušenstvím- viz výrok I. nárok b) tohoto rozhodnutí, a v části poplatku ve výši 10 576,30 Kč byla žaloba pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta- viz výrok II. nárok b) tohoto rozhodnutí.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (resp. byla neúspěšná pouze v části příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 965,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 752 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., 3x paušální náhrada výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 950 Kč ve výši 2 293,20 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
28. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
29. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.