Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 4 380 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 380 Kč od [datum] do zaplacení,kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 234,03 Kč,úrok ve výši 22,02 % ročně z částky 4 380 Kč od [datum] do zaplacení,kapitalizovaný úrok ve výši 3 157,92 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 10 020,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 020,51 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 22,02 % ročně z částky 10 020,51 Kč od [datum] do zaplacení apoplatku ve výši 6 273,90 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 034 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobou, ve znění doplnění ze dne [datum] č. l. 44, podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částek shora uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí (jistiny a poplatku) s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V doplnění ze dne [datum] č. l. 44 žalobkyně po výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost žalovaného a jakou částku žalovaný na dluh celkem uhradil (30 460 Kč).
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, žaloba, vz. 69 (výzva, vyjádřit k žalobě) a vz. 73 bylo žalované doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO dle ust. § 49 o. s. ř., fikcí dle ust. § 49 o. s. ř. Dále na adresu [adresa], adresa dle ISAsu. Žalovaný nemá datovou schránku.
3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.
4. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.
13. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalované. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
14. Ze zákaznické karty ze dne [datum] č. l. 16 zjistil soud, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy (01/2021) a z výpisů z bankovního účtu (09,10/2021). Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno], jeho měsíční příjem činí 20 008 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.
15. Soud tedy dospěl k závěru, že původní věřitel, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, v tomto případě splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum].
16. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitel postupoval dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne [datum] platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 25 000 Kč, když částka byla žalovanému vyplacena, v části doplňkového pojištění. V části tzv. Poplatku, který procentuálně odpovídá výši 91,10 % z jistiny, je smlouva neplatná. Z Poplatku, lze pouze za platné ujednání považovat nárok na poplatek za zpracování, který odpovídá výši 6 % z jistiny. Závěrem soud uvádí, že tedy v nároku na Poplatek, soud dospěl k závěru, že je akceptovatelná výše tohoto poplatku do 30 % z jistiny, tedy maximálně do výše 7 500 Kč.
17. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně mimo jistinu ve výši 25 000 Kč, dále částku ve výši 22 764 Kč (nazvaný „Poplatek“, odpovídající 91,1 % z jistina 25 000 Kč), jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 15 586 Kč (62,30 % z jistiny), dále s úrokovou sazbou ve výši 22,02 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (6 % z jistiny) a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 5 678 Kč. Za doplňkové pojištění částku ve výši 2 340 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, Poplatku a pojistného ve výši 50 104 Kč, se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po částkách ve výši 643 Kč, přičemž poslední splátka 593 Kč byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 22 035,72 Kč a dlužný poplatek částku 18 908,28 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 21 300 Kč. V doplnění žaloby č. l. 44 pak žalobce doplnil, že celkem byla žalovaným na předmětnou pohledávku zaplacena částka ve výši 30 460 Kč. V žalobě žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 674,41 Kč sestávající se z dlužné jistiny 14 400,51 Kč a dlužné částky Poplatek ve výši 6 273,90 Kč; kapitalizovaných úroků ve výši 3 157,92 Kč; kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 234,03 Kč; úroků ve výši 22,02 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 400,51 Kč od [datum] do zaplacení; úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 400,51 Kč od [datum] do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 3 157,92 Kč ve výši 22,02 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 400,51 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do dne [datum]. Dále kapitalizovaný zákonný úroku z prodlení ve výši 4 234,03 Kč ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 400,51 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do [datum]. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Na výzvu nereagoval.
18. Vzhledem ke shora uvedeném skutkovým zjištěním a právnímu závěru, soud tedy uzavírá: žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni částku odpovídající jistině ve výši 25 000 Kč, poplatku ve výši 7 500 Kč a za doplňkové pojištění částku ve výši 2 340 Kč, celkem tedy částku ve výši 34 840 Kč, nikoliv částku uvedenou ve smlouvě, částku ve výši 50 104 Kč. Žalovaný na dlužnou částku zaplatil celkem 30 460 Kč, proto mu zbývá zaplatit již jen částku ve výši 4 380 Kč (na jistině) se zákonným úrokem z prodlení z této dlužné částky a úroku z této dlužné částky vždy od [datum], včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a úroku. Za tohoto stavu soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl výrokem I. a ve zbývající výši, která byla v žalobě uplatněna, byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze v minimální části jistiny s příslušenstvím nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 034 Kč odpovídající výši soudního poplatku. Ostatní náklady za zastoupení advokátem, nebyly žalobkyni přiznány. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
20. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
21. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.