Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 150 Kč− se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 Kč od [datum] do zaplacení− s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 126,74 Kč,− s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 150 Kč od [datum] do zaplacení− s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 129,84 Kč,a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 10 668 Kč− se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 748,42 Kč od [datum] do zaplacení− s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 6 748,42 Kč od [datum] do zaplaceníse zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 452 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], , tituly za jménem
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částek shora uvedených ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí s příslušenstvím představující úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení. V žalobě tvrdila, že pohledávka vyplývající z níže uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], postoupeny na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. V doplnění ze dne [datum] č. l. 44 žalobkyně po výzvě soudu doplnila skutková tvrzení, jakým způsobem původní věřitelka prověřila úvěruschopnost žalované.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, žaloba, vz. 69 (výzva, vyjádřit k žalobě) a vz. 73 bylo žalované doručeno prostřednictvím pošty do vlastních rukou prostřednictvím pošty na adresu dle CEO dle ust. § 49 o. s. ř., kromě toho bylo žalované doručováno na adresu [adresa] (adresa dle smlouvy). Žalovaná nemá datovou schránku, adresu pro doručení si nezvolila.
3. Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (vz. 73) vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovanou poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí, když ve věci samé lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně v návrhu uvedla, že souhlasí s postupem dle ust. § 115a o. s. ř. Žalovaná se nevyjádřila. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř., bez nařízení jednání.
4. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
5. Podle ust. § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ust. § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Skutková zjištění a právní závěry: Pohledávka vyplývající z níže uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Tímto je založena aktivní legitimace žalobkyně v řízení.
12. Právní závěr k posouzení úvěru schopnosti žalované. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti, a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
13. Soud dospěl k závěru, že původní věřitelka, [právnická osoba], jako poskytovatel úvěru, v tomto případě splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum]. Konkrétně žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním bydlení, má vyživovací povinnost k jedné osobě, je zaměstnána na plný úvazek s celkovým příjmem 14 829 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 53 029 Kč. Splácela jiný úvěr měsíčními splátkami ve výši 1 700 Kč, měsíční výdaje odhadla na částku 2 500 Kč. Údaje sdělené žalovanou byly ověřeny z výplatních pásek (listopad, prosinec 2021). Původní věřitelka si rovněž ověřil, že proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, se kterým se soud ztotožňuje, že na základě zjištěných informací nebyl důvod pochybovat o schopnosti žalované úvěr splácet.
14. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka postupovala dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná Smlouva o úvěru ze dne [datum] platně uzavřena v části týkající se poskytnutí finanční částky 15 000 Kč (částka byla žalované vyplacena v hotovosti). Pokud se však týká sjednaného poplatku ve výši 15 168 Kč (zahrnujícího úrok 9 817 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 3 851 Kč) odpovídajícího 101,12 % z jistiny, soud shledal v této části smlouvu za absolutně neplatnou dle ust. § 580 a § 588 občanského zákoníku. K důvodům neplatnosti soud uvádí právní hodnocení níže.
15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 15 168 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 817 Kč (65,40 % z jistiny 15 000 Kč), jinak s úrokovou sazbou ve výši 24,12 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč (10 % z jistiny) a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 851 Kč představující 25,7 % z jistiny (dále jen „poplatek“).
16. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté jistiny úvěru, poplatku a pojistného ve výši 1 950 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách ve výši 495 Kč, poslední splátka činila 438 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Žalovaná celkem zaplatila 21 300 Kč. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 6 898,42 Kč a dlužný poplatek částku 3 919,58 Kč.
17. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 129,84 Kč je úrok ve výši 24,12 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 898,42 Kč za období od [datum], tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do dne [datum] (postoupení pohledávky). Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 126,74 Kč je zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 6 898,42 Kč od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do [datum].
18. K části nároku na poplatek (viz výše) ve výši 15 168 Kč soud dospěl k závěru, že výše takto sjednaného poplatku neodpovídá zákonným ustanovením občanského zákoníku, procentuálně je výše poplatku vyjádřena 101,12 % z jistiny, tedy tato výše se příčí dobrým mravům. Dle názoru soudu, však poplatek představuje cenu za poskytnutí úvěru, soud proto považuje za spravedlivé, aby žalobkyni náležel tento úrok do výše 30 % z jistiny, tedy ve výši 4 500 Kč místo částky 15 168 Kč. Pokud se týká jdoucího úroku, který žalobkyně požaduje ve výši 24,12 % ročně, soud dospěl k závěru, že tato výše je zcela přiměřená, v souladu s ust. občanského zákoníku.
19. Dle názoru soudu, je spravedlivé a v souladu s ustanoveními občanského zákoníku, aby žalobkyně měla nárok na vrácení jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatek ve výši maximálně 30 % z jistiny, tedy ve výši 4 500 Kč a pojistné vy výši 1 950 Kč. Žalovaná tak byla povinna vrátit 15 000 Kč + 4 500 Kč + 1 950 Kč = 21 450 Kč. Žalovaná na smlouvu uhradila celkem 21 300 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl pro částku 150 Kč, která dosud zbývá uhradit, a to včetně příslušenství (úrok 24,12 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb.), a to v kapitalizované podobě k [datum] a jdoucí od [datum] do zaplacení z přiznané částky (viz výrok I. tohoto rozhodnutí), a v části ve výši 10 668 Kč se zbývajícím příslušenstvím, na které žalobkyně nemá nárok, byla žaloba pro rozpor s dobrými mravy zamítnuta (viz výrok II. tohoto rozhodnutí).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která odeslala žalované na poslední známou adresu žalované předžalobní výzvu, nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně shodných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyni tak náleží odměna ve výši 3 x 300 Kč dle § 14b odst. 1 a.t. za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění, náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Výrok III. tohoto rozhodnutí.
21. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř., zastupoval-li advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit ji advokátovi.
22. Lhůta k plnění je pak v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.