Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

7 C 290/2023

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 16. 5. 2024Č. j.: 7 C 290/2023-44Předsedkyně senátu: Mgr. Jana IvánkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 10. 6. 2024ECLI:CZ:OSKM:2024:7.C.290.2023.1
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (25) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Soud určuje, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla RZ [SPZ], tov. značka [Anonymizováno] [Anonymizováno], VIN [VIN kód].

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je určení vlastníka motorového vozidla RZ [SPZ], tov. značka [Anonymizováno] [Anonymizováno], VIN [VIN kód].

3. Usnesením ze dne [datum] č.j. [spisová značka] soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřil ve věci samé k žalobě, která mu byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovaného uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalovanému do vlastních rukou prostřednictvím [Anonymizováno] [adresa], neboť žalovaný je dle CEV t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a to ode dne [datum]. Plánovaný konec výkonu trestu je [datum] (zpráva č. l. 35).

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne [datum], č. j. [spisová značka] k návrhu žalobce soud rozhodl o záměně účastníka na straně žalované. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Ode dne [datum] započala novému žalovanému [Jméno zainteresované osoby 1/0] běžet 30 denní lhůta k vyjádření k podané žalobě na určení vlastníka shora uvedeného motorového vozidla. Žalovaný se do dne [datum] k podané žalobě nevyjádřil.

6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevyjádřil ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu; b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu; c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází.

7. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]. V průběhu řízení byla soudu doložena Kupní smlouva ze dne [datum] č. l. 26na základě které, žalovaný [Jméno zainteresované osoby 1/0] zakoupil od předcházejícího vlastníka [jméno FO] (původní žalované), předmětný motorový vůz.

8. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. Výrok I. tohoto rozhodnutí.

9. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení z důvodu, že žalobce byl sice v žalobě úspěšný, měl by tak nárok na náhradu nákladů řízení, protože však žalovaný je t. č. ve výkonu trestu, soud žalovanému neuložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku. Výrok II. tohoto rozhodnutí.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací