Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 46 000 Kč s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], uzavřené dne 12. 3. 2024. Touto smlouvou získal žalovaný od žalobkyně úvěr 50 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách po 7 500 Kč. Žalovaný dosud zaplatil 6 splátek, tj. 45 000 Kč, a 1 000 Kč za dvě upomínky. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou 15. 10. 2024, kterou neuhradil ani k upomínkám ze dne 20. 7. 2024 a 15. 10. 2024. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě zbývající jistiny úvěru a příslušenství výzvou ze dne 21. 3. 2025. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu 50 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky od 5. 4. 2025 do zaplacení a náklady za dvě upomínky po 500 Kč. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 21. 3. 2025.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Vyšla z toho, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost vůči dětem, je zaměstnaný u společnosti [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. s průměrným příjmem za poslední 3 měsíce 35 904 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení jsou 3 000 Kč měsíčně, nemá žádné pravidelné finanční závazky nebo sázky, má však jednorázový závazek (mikro úvěr) 18 000 Kč u [Anonymizováno] ’[Anonymizováno] [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), nemá záznam v registrech SOLUS, AML, AML/CFT, v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi odcizených dokladů a dle interní databáze žalobkyně byl úvěrovatelný. Žalobkyně zjistila, že žalovaný v minulosti doplatil dva mikroúvěry, a to 5 837 Kč u Credit ON a 7 983 Kč u Emma’s Credit/CreditGO, ale tyto v hodnocení úvěruschopnosti nezohlednila. Na základě těchto údajů žalobkyně prostřednictvím svého interního skóringového systému dospěla k závěru, že žalovanému bylo možné úvěr poskytnout.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud usnesením účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil a žalobkyně souhlas vyjádřila již v žalobě, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.
5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně s žalovaným podepsali dne 12. 3. 2024 elektronicky smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ve výši 50 000 Kč, za který se žalovaný zavázal zaplatit úrok 90 000 Kč. Úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Splátka činila 7 500 Kč a byla splatná vždy k 15. dni příslušného měsíce. Jistina je splatná spolu s poslední splátkou úroku. Úrok činil 15 % měsíčně a RPSN 435,03 % (viz Smlouva o úvěru č. [hodnota] čl. 13-14). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu] částku 50 000 Kč (čl. 17). Přílohu smlouvy tvořilo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (čl. 15-16), v němž je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán s měsíčním příjmem 35 904 Kč; jeho výdaje činí 3 000 Kč na bydlení, jiné pravidelné finanční závazky nebo sázky nemá, má však jednorázový závazek 18 000 Kč vůči [Anonymizováno] ’[Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Dále je zde uvedeno, že žalovaný nemá záznam v registrech SOLUS, AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku ani databázi odcizených dokladů. V REPI-registru platebních informací (CRIF) je veden jako extrémně rizikový klient. Na základě uvedených údajů byl původní věřitelkou vyhodnocen v kategorii „Vyšší bonita“. Dne 12. 3. 2024 žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí (čl. 55) a registru SOLUS (čl. 57) s negativním výsledkem, v insolvenčním rejstříku je vedeno pouze již skončené řízení pod sp. zn. KSBR [spisová značka] (čl. 56). Totožnost žalovaného ověřila z fotografie jeho občanského (čl. 39-40) a řidičského (čl.42) průkazu. Občanský průkaz nebyl veden v databázi neplatných dokladů MVČR (čl. 54). Z výpisu bankovního účtu žalovaného za prosinec 2023 (čl. 49-50) vyplývá, že počáteční zůstatek činil 29,72 Kč a konečný zůstatek 3 130,95 Kč a že žalovaný 27. 12. 2023 čerpal úvěr 10 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Z výpisu bankovního účtu žalovaného za leden 2024 (čl. 43-45) vyplývá, že konečný zůstatek činil 9 414,73 Kč a že žalovaný 22. 1. 2024 čerpal úvěr 18 000 Kč od společnosti [Anonymizováno] ’[Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., dne 30. 1. 2024 čerpal úvěr 10 000 Kč od společnosti [Anonymizováno],[Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a dne 29. 1. 2024 odeslal platbu 1 Kč se zprávou pro příjemce [Anonymizováno] půjčka. Z výpisu bankovního účtu žalovaného za únor 2024 (čl. 46-48) vyplývá, že konečný zůstatek činil 2 206,17 Kč a že žalovaný 21. 2. 2024 čerpal úvěr 18 480 Kč od společnosti [Anonymizováno] a dne 27. 2. 2024 čerpal úvěr 5 000 Kč od společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Z výplatních pásek za měsíce prosinec 2023 až únor 2024 (č.l. 51-53) vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání cca 37 000 Kč. O úhradu splátek po splatnosti byl žalovaný opakovaně upomínán (dopisy ze dne 20. 7. 2024 čl. 19-20 a ze dne 5. 8. 2024 čl. 21-22). Žalobkyně dne 21. 3. 2025 odeslala žalovanému na jeho evidenční adresu dopis, kterým jej informovala o zesplatnění úvěru a pod hrozbou soudního vymáhání jej vyzvala k zaplacení částky 97 131,61 Kč (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 23-24).
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „o. z.“).
7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
8. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně, resp. nevyhodnotila správně. Nezabývala se zejména skladbou výdajů. Pouze z prohlášení zjistila výdaj na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, tento údaj nijak neověřila a ostatními výdaji se nezabývala. Ve výčtu tak chybí výdaje na další základní potřeby (jídlo, doprava, léky apod.). Reálný zůstatek bankovního účtu žalovaného přitom vykazoval zůstatek kolem nuly. Žalobkyně dále vycházela z toho, že žalovaný měl jednorázový závazek 18 000 Kč vůči [Anonymizováno] ’[Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a jiné závazky neměl. Kdyby si však žalobkyně přečetla výpisů z účtu žalovaného, které měla před uzavřením smlouvy k dispozici, zjistila by, že žalovaný v posledních třech měsících čerpal další úvěry od společností [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. a [Anonymizováno] v celkové výši 43 480 Kč a žádal o úvěr u společnosti [Anonymizováno] půjčka (odeslal autorizační platbu 1 Kč). Žalobkyně dokonce zjistila, že žalovaný byl v registru platebních informací veden jako extrémně rizikový klient. Ani to však původní věřitelku od poskytnutí úvěru žalovanému neodradilo. Tyto skutečnosti svědčí o špatné finanční kondici žalovaného, která musela být žalobkyni při vynaložení odborné péče zřejmá. Poskytla-li žalobkyně spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny (resp. měla mít za existující) pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně přenechala žalovanému prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný jí dosud v souvislosti s úvěrem zaplatil 46 000 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil částkou 4 000 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, proto soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II. rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly; soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.