Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 837,78 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 10 538,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 905,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3 607,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 30 900 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 29,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 583 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 36 376,72 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 29. 6. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky možnost čerpat úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 30 000 Kč, za který se zavázala vrátit celkem 39 760,52 Kč. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční platby do doby úhrady celkové dlužné částky, přičemž aktuální částka byla žalované sdělena každý měsíc v rozpise plateb. Žalovaná nehradila platby řádně a včas, zaplatila pouze částku 4 162,22 Kč, dostala se do prodlení a žalobkyně úvěr zesplatnila; žalovaná částka představuje jistinu ve výši 30 000 Kč, dlužný poplatek 900 Kč a sjednané příslušenství. Smlouvou účinnou dne 29. 4. 2024 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalované dne 29. 7. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10).
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalované předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka s žalovanou podepsali dne 29. 6. 2023 Smlouvu o úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byla možnost žalované čerpat bezhotovostně úvěr až do částky 30 000 Kč a zavázala se vrátit celkem 39 760,52 Kč. Žalovaná se zavázala hradit minimální měsíční splátku zahrnující úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, přičemž výše každé měsíční splátky byla žalované přístupna v online systému původní věřitelky. Žalovaná částku 30 000 Kč čerpala v den uzavření smlouvy o úvěru převodem na její bankovní účet č. [č. účtu], který uvedla ve smlouvě (viz smlouva o úvěru čl. 17 a potvrzení o provedení transakce čl. 45 verte). Žalovaná čerpala úvěr opakovaně, avšak nehradila řádně a včas jednotlivé měsíční splátky, čímž se dostala do prodlení. Podle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná pouze částku 4 162,22 Kč představující splátku ze dne 23. 7. 2023 ve výši 2 081 Kč a splátku ze dne 27. 7. 2023 ve výši 2 081,22 Kč. Výzvou ze dne 18. 11. 2023 vyzvala původní věřitelka žalovanou k úhradě dluhu ve výši 7 277,97 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek účinnou dne 29. 4. 2024 (čl. 23 až 30) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 29 a 30), což žalované oznámila dopisem ze dne 29. 4. 2024 (čl. 31). Dne 29. 7. 2024 odeslala žalobkyně žalované na její evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 33 až 34 a čl.35). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „o. z.“).
7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
8. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z interních a externích databází, avšak toto nijak nedoložila. Neměla ověřen příjem žalované, neověřené také zůstaly skutečné výdaje a dluhová zatíženost žalované, tedy neměla řádně ověřené žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila pouze smlouvu o úvěru a doklady o čerpání úvěru. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka měla v době posuzování žádosti žalované k dispozici výpisy z bankovního účtu, tyto ale k výzvě soudu nedoložila. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaná v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnila, že původní věřitelka přenechala žalované formou bezhotovostního převodu částku 30 000 Kč a žalovaná jí dosud zaplatila 4 162,22 Kč. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 25 837,78 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnější byla ve věci žalovaná (při zohlednění žalobkyní požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), které však vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.