Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 160,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 160,82 Kč od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částky 15 160,82 Kč a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 19 230 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do [datum] a zaplatit úrok. Původní věřitelka postupnými platbami žalovanému poskytla celkem 19 230 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto došlo [datum] k zesplatnění úvěru. Dosud uhradil celkem 4 069,18 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]., která ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaný částku neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalovaného předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Původní věřitelka a žalovaný si dne [datum] prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) až do výše 17 530 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem 1,25 % denně nejpozději do [datum] (smlouva o spotřebitelském úvěru). Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 19 230 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] a ze dne [datum]) a žalovaný dosud vrátil 4 069,18 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nerozporoval). Dne [datum] původní věřitelka sdělila žalovanému, že úvěr se stal téhož dne předčasně splatným (záznam interního systému původní věřitelky). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek), která ji dále postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení pohledávky na žalobkyně žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).
6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala a neověřovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
15. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která se současně řídí zákonem o spotřebitelském úvěru.
16. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému 19 230 Kč a žalovaný dosud vrátil pouze 4 069,18 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 15 160,82 Kč (19 230-4 069,18) vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 160,82 Kč (výrok I.).
18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.).
19. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok II.), neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 114 Kč, přičemž tato částka představuje 42,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,7 %). Pokud jde o poměr úspěchu ve věci, soud zohlednil i výši příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 160,82 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce.