Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 240 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 993,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [hodnota] [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částky 11 240 Kč a úroku z prodlení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr 56 200 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet. Původní věřitelka postupnými platbami žalovanému poskytla celkem 56 200 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto došlo [datum] k zesplatnění úvěru. Dosud uhradil celkem 44 960 Kč. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]., která ji dále postoupila žalobkyni. Žalovaný částku neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas žalovaného předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Původní věřitelka a žalovaný si dne [datum] prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) 11 240 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem 457,50 % ročně a poplatky nejpozději do [datum] (smlouva o spotřebitelském úvěru). Původní věřitelka ověřila totožnost žalovaného z kopie jeho občanského průkazu (kopie občanského průkazu). Původní věřitelka poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 56 200 Kč (potvrzení o provedené platbě na č.l. 20-43) a žalovaný dosud vrátil 44 960 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nerozporoval). Původní věřitelka následně změnila svou obchodní firmu z „[Anonymizováno] [právnická osoba].“ na „[právnická osoba].“ (úplný výpis z obchodního rejstříku). Dne [datum] původní věřitelka sdělila žalovanému, že úvěr se stal téhož dne předčasně splatným (záznam interního systému původní věřitelky). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným společnosti [právnická osoba]. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek na č.l. 56-58), která ji dále postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení pohledávky na žalobkyně žalovanému oznámila (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] vč. podacího lístku). Žalovanému byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku).
6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, nezjišťovala jeho příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně tyto skutečnosti ani netvrdila, ačkoliv si svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů byla vědoma, nýbrž pro ten případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
15. Původní věřitelka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., která se současně řídí zákonem o spotřebitelském úvěru.
16. Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného, nezjistila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
17. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 56 200 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 44 960 Kč. Soud proto uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni, na niž byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, částku 11 240 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok I.).
18. V části, ve které žalobkyně požadovala úrok z prodlení z nesplacené jistiny, soud žalobu zamítl (výrok II.), neboť právo na úrok z prodlení žalobkyni dosud nevzniklo. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). […] Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“
19. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,50 Kč, přičemž tato částka představuje 39,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,13 %). Při výpočtu úspěchu ve věci soud přihlédl k výši požadovaného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni [datum] na částku 4 846 Kč. Náklady se skládají ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč (zaplacený soudní poplatek 800 Kč a doplatek soudního poplatku dle výroku IV. tohoto rozsudku 200 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 240 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce.
22. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení byl určen dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků na částku 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.