Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba pro částku ve výši 20 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 46 700 Kč od 29. 5. 2023 do 11. 1. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 700 Kč od 12. 1. 2024 do zaplacení, se částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 1. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 46 700 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 20. 3. 2022 uzavřela se žalovanou prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno] smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které jí poskytla úvěr 26 000 Kč, který vyplatila na bankovní účet č. [č. účtu]; žalovaná se jej zavázala uhradit v plné výši do 28. 5. 2023. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činila 18 200 Kč, žalovaná se také zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky zaplatit jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhradit po žalované jistinu ve výši 26 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 200 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč (prodlení s úhradou pěti splátek), neboť žalovaná úvěr v datu splatnosti nevrátila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě zaslané předžalobní výzvy.
2. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná, jako podnikatel, sjednali přes internet dne 20. 3. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 26 000 Kč na 70 dní za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr včetně poplatku splatit v pěti předepsaných splátkách nejpozději do 28. 5. 2023. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč (viz úvěrová smlouva č.l. 11-13). Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nezpochybnila, že žalovaná ničeho neuhradila. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 1. 2024, podanou k poštovní přepravě téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, přičemž byla upozorněna na její možné soudní vymáhání (viz předžalobní upomínka vč. podacího lístku č.l. 20-21).
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Podle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.
7. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (2).
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 o. z., na základě které žalobkyně vyplatila žalované 26 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit včetně sjednaného poplatku ve výši 1 % denně z dlužné částky (celkem 18 200 Kč) v pěti čtrnáctidenních splátkách do 28. 5. 2023, což neučinila. Pro případ prodlení s plněním splátek ještě žalobkyně podle uzavřené smlouvy účtovala žalované smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou (celkem 2 500 Kč).
12. Soud se zabýval platností uzavřené smlouvy z hlediska její mravnosti ve smyslu § 547 a § 588 o. z. Byť účastníci řízení vystupovali v popsaném smluvním vztahu ve formálně rovnocenném podnikatelském postavení, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně je profesionálem v oblasti poskytování nebankovních úvěrů, která nastavuje smluvní podmínky jednostranně a primárně podle vlastních potřeb, úvěrovaný nemá možnost je jakkoli upravovat či měnit (adhezní způsob uzavírání smluv – viz § 1798 a násl. o. z.). Drobný živnostník tak vůči ní zasluhuje ochrany slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019).
13. Dále je nutno vzít v potaz podnikatelský záměr žalobkyně, založený na předpokladu, že úvěrovaný nebude schopen smluvnímu závazku dostát a žalobkyně své riziko zhojí na neobvykle vysokých sankcích za porušení smluvní povinnosti. Cílí přitom na drobné podnikatele, kteří – rozhodnou-li se ve smluvních vztazích vystupovat v rámci svého živnostenského oprávnění – nepožívají ochrany spotřebitele, současně však velmi pravděpodobně nejsou solventními smluvními partnery pro bankovní instituce či jiné subjekty poskytující úvěr za poplatek v běžné výši (resp. v poměru nikoli nepřiměřeném k obvyklé výši úrokové sazby ve smyslu § 1802 o. z.). Solventní, úvěruschopný a racionální podnikatel by neměl důvod na úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. Žalobkyně na zmíněném webu www.nazivnost.cz sice deklaruje, že zákazník musí splňovat podmínku schopnosti splatit úvěr v termínu splatnosti, o pár odrážek dále však již pro případ nedostatečné platební schopnosti nabízí možnost schválení úvěru s jedinou splátkou na dobu od 1 do 30 dnů s úrokem 0,0001 % pro nového klienta, nebo 2 % pro stávajícího, či deklaruje, že negativní platební historie nemusí automaticky vést k zamítnutí žádosti. O nepoctivosti popsaného podnikatelského záměru svědčí i skutečnost, že sama žalobkyně předem předpokládá možnost, že soud neshledá uzavřenou smlouvu platnou, a pro ten případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Není v zájmu společnosti, aby takový podnikatelský záměr požíval právní ochrany (k celospolečenskému rozměru posuzované problematiky, byť ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Jak vyložil Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí sp. zn. 23 ICdo 56/2019, případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. I přes nečinnost žalované má soud v projednávané věci za to, že úrok ve výši 1 % denně (365 % ročně) a smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou při výši poskytnutého úvěru představují nemravně nepřiměřenou cenu úvěru (soudu je z úřední činnosti známa obvyklá úroková sazba podle databáze České národní banky dle systému časových řad ARAD, tabulky týkající se nových úvěrových obchodů pro nefinanční podniky, která v době sjednání úvěru činila 8,91 % ročně), k čemuž přistupují i další (v předchozím odstavci popsané) mimořádné okolnosti svědčící pro závěr o nemravnosti ujednání o výši úroku vedoucí k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy jako celku, který soud učinil (podobně viz i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 2. 2023, č. j. [spisová značka], či rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. [spisová značka]).
15. K tomu je nutno odkázat na rozhodovací praxi Městského soudu v Praze, který se zabýval možností aplikace § 576 a § 577 o. z. v případě úroku sjednaného v nemravné výši, jak tomu bylo i v daném případě, kdy přestože se rozhodnutí týká úvěru spotřebitelského, je možno jeho závěry aplikovat i v daném případě, o čemž bylo pojednáno již výše. Tedy: „Odvolací soud k tomu považuje za vhodné ještě zdůraznit i toto: Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena.“ (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022, č. j. 22 Co 61/2022- 40).
16. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze nárok na vrácení vyplacené jistiny 26 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Jelikož žalovaná získala majetkový prospěch plněním žalobkyně z právního důvodu, který odpadl, má žalobkyně podle § 1970 o. z. také nárok na úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. K vrácení plnění byla žalovaná žalobkyní vyzvána dopisem ze dne 8. 1. 2024, odeslaným doporučenou poštou téhož dne. Při využití domněnky obsažené v § 573 o. z. se výzva považuje za doručenou dnem 11. 1. 2024, nejpozději od 12. 1. 2024 je tedy je tedy žalovaná v prodlení s vrácením plnění z bezdůvodného obohacení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné částky. V rozsahu období od 29. 5. 2023 do 11. 1. 2024, požadovaném žalobkyní, proto soud žalobu rovněž zamítl.
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze v nepatrné části, a to v rozsahu 3,7 % (po zohlednění příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.