Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 12 931,56 Kč, smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 8 881,32 Kč kapitalizovaného za dobu od 26. 7. 2024 do 27. 1. 2025 částkou 842,83 Kč, smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 8 881,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 8 881,32 Kč kapitalizovaného za dobu od 26. 7. 2024 do 27. 1. 2025 částkou 585,06 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 881,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 202 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [č. účtu], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 20 231,56 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 27. 7. 2023 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Původní věřitelka poskytla žalované úvěr 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem za dobu trvání úvěru 4 971 Kč (12,75 % ročně), částkou za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částkou za službu komfortního a flexibilního splácení 1 998 Kč, celkem tedy 18 469 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 356 Kč. Poslední splátka byla splatná 25. 7. 2024. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splatit, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty ze dne 27. 7. 2023. Původní věřitelka ověřila majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a výplatních pásek (za měsíce květen a červen 2023) a z insolvenčního rejstříku zjistila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla, že je zaměstnaná jako prodavačka u společnosti [právnická osoba], a její čistý měsíční příjem činí 22 750 Kč a další čisté příjmy domácnosti činí 20 000 Kč a nemá vyživovací povinnost, úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná dosud uradila pouze 2 700 Kč a dále úvěr řádně nesplácela. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 8 881,32 Kč a poplatek 6 350,24 (úrok za dobu řádného trvání úvěru a poplatek). Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splacen, je žalovaná povinna platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu 5 000 Kč (součet postoupené smluvní pokuty ve výši 4 055,64 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 231,56 Kč od 28. 1. 2025 do 29. 3. 2025). Žalobkyně se dále domáhá kapitalizovaného smluvního úroku z neuhrazené jistiny 8 881,32 Kč za dobu od 26. 7. 2024 do 27. 1. 2025 ve výši 842,83 Kč, smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené jistiny 8 881,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z neuhrazené jistiny 8 881,32 Kč za dobu od 26. 7. 2024 do 27. 1. 2025 kapitalizovaného částkou 585,06 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z neuhrazené jistiny 8 881,32 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná svůj dluh neuhradila, přestože jí žalobkyně zaslala předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, ale na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.
4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka s žalovanou podepsaly dne 27. 7. 2023 listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem 8 469 Kč, který se skládá z úroku 4 971 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částky za komfortní poskytnutí a splácení 998 Kč a částky za flexibilní splácení 1 000 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 356 Kč. Úroková sazba činila 86 % ročně a RPSN činilo 192,45 % (viz smlouva o úvěru č. l. 15, 16 p.v.). Učinily tak na základě žádosti žalované (č. l. 14), která ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je svobodná, má základní vzdělání, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, pracuje na plný úvazek jako prodavačka u společnosti [právnická osoba], její čistý příjem je 22 750 Kč, další čisté příjmy domácnosti jsou 20 000 Kč, nemá úvěr u jiné společnosti ani kreditní kartu a odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč. V žádosti je dále uvedeno, že příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy, která je uzavřena do 26. 6. 2024 a výplatních pásek za květen a červen 2023. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč dne 27. 7. 2023 a žalovaná dosud zaplatila 2 700 Kč (viz tabulka umoření na č. l. 39). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 (č. l. 19-21) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek č. l. 22-23), což původní věřitelka žalované oznámila dopisem ze dne 27. 1. 2025 (viz oznámení na č. l. 17 a podací lístek na č. l. 18). Dne 16. 4. 2025 odeslala žalobkyně žalované na adresu uvedenou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru jako doručovací (viz smlouva o úvěru č. l. 15) předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem č. l. 24-26).
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Bylo vůlí stran uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 6. 1. 2023 (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
8. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalované, která zkoumala pouze povrchně. Z žádosti o úvěr vyplývá, že původní věřitelka ověřovala pouze příjem žalované. Žalobkyně však pracovní smlouvy ani výplatní pásky nedoložila. Původní věřitelka však vůbec neověřila další příjmy domácnosti, výdaje ani dluhovou zatíženost žalované a spokojila se s údaji sdělenými žalovanou. Tvrzené výdaje 5 000 Kč byly navíc natolik nízké, že trvala důvodná pochybnost o jejich správnosti. Zvlášť nevěrohodnou se tato částka jeví ve spojení s tím, že žalovaná uváděla, že bydlí v nájmu. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel ze zjištění, že původní věřitelka přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná jí dosud vrátila 2 700 Kč. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 7 300 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku).
11. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, poplatky ani smluvní pokuta, ve zbytku proto soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku), a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Výrok III. o nákladech účastníků řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.
13. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 012 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 810 Kč, zbývá tedy doplatit 202 Kč (výrok IV. rozsudku).