Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 5. 2. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit mu částku 6 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 20. 4. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 750 Kč od 20. 4. 2024 do 4. 2. 2025, dále částku 650 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 23. 5. 2025 domáhal na žalovaném zaplacení částky 13 900 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému dne 20. 3. 2024 zaslány na účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč, kdy jistina a poplatek v celkové výši 13 250 Kč byly splatné dne 19. 4. 2024. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 3 250 Kč. V důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu 0,10 % denně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2024 do 15. 5. 2025 v celkové výši 3 900 Kč dle článku 2.3 smlouvy, kdy po započítání uhrazené částky 3 250 Kč žalobce požaduje pokutu ve výši 650 Kč a dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s uplatněním pohledávky (za písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 20. 3. 2024 smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru), na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 10 000 Kč na účet č. [č. účtu] (tato skutečnost byla prokázána zprávou [právnická osoba]. ze dne 29. 9. 2025). Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 3 250 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit nejpozději do 19. 4. 2024. Dle evidence žalobce se žalovaný dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 3 250 Kč. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 30. 1. 2025.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Soud vyzval žalobce, ať ve stanovené lhůtě označí důkazní prostředky a předloží listinné důkazy k žalobnímu tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Žalobce přípisem ze dne 26. 9. 2025 uvedl, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani předkládat důkazy. Zároveň požádal soud, aby rozhodl o vrácení bezdůvodného obohacení žalovaným včetně uhrazení zákonných úroků z prodlení.
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 20. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného poplatku do 19. 4. 2024, přičemž doposud uhradil částku 3 250 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného, když ke svým tvrzením ohledně zkoumání úvěruschopnosti nepředložil žádný důkaz. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
14. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce má soud za prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovaný uhradil částku 3 250 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci dlužnou částku 6 750 Kč včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucího od 5. 2. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II).
15. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
16. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.