Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 999,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem říjnem 2025, pod ztrátou výhody splátek.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 22 640,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 065,36 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 999,10 Kč od 8. 3. 2025 do 24. 6. 2025, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 7. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 42 639,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovanou uzavřel elektronicky dne 7. 8. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 70 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvního ujednání, s odkazem na sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby, a to za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 1 319,97 Kč a za službu [Anonymizováno] “ ve výši 259,86 Kč. Žalované byl úvěr vyplácen na její účet č. [č. účtu], a to ve dvanácti částkách dne 8. 8. 2024 ve výši 2 500 Kč, dále ve výši 300 Kč, ve výši 1 000 Kč, 200 Kč a ve výši 3 000 Kč, dále dne 7. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 21. 9. 2024 ve výši 2 500 Kč, dne 26. 9. 2024 ve výši 500 Kč, dne 29. 10. 2024 ve výši 26 Kč, dne 7. 11. 2024 ve výši 88 Kč, dne 18. 9. 2024 ve výši 16 000 Kč a dne 20. 9. 2024 ve výši 1 000 Kč, celkem 37 114 Kč. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na 29. 1. 2026. Žalovaná na svůj dluh do podání žaloby uhradila částku 17 114,90 Kč. V důsledku prodlení jí vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků, a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny ve výši 228,08 Kč. Žalobce před podáním žaloby poslal žalované výzvu k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce, a to podáním ze dne 19. 6. 2025.
2. Soud vydal dne 22. 7. 2025 elektronický platební rozkaz č.j. EPR [č. účtu], proti němuž podala žalovaná dne 3. 8. 2025 odpor. Uvedla, že kvůli dlouhodobé finanční tísni a předchozí nezaměstnanosti nemohla předmětný závazek splácet. Dále uvedla, že požadovaná výše úroků z prodlení je pro ni jako osobu sociálně slabou nepřiměřeně vysoká, zároveň požádala o možnost, aby dlužnou částku mohla žalobci splácet.
3. Žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluveně nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Žalovaná u soudního jednání dne 25. 9. 2025 uvedla, že v současné době splácí více dluhů, a to celkovou splátkou 8 000 Kč, přičemž v současném zaměstnání dosahuje příjmu kolem 14 000 Kč měsíčně. Žalovaná bydlí ve společné domácnosti se svým otcem, který jí finančně vypomáhá, aby mohla dluhy splácet. K dotazu soudu k věci samé dále uvedla, že při elektronickém uzavírání smlouvy předkládala žalobci kopii občanského průkazu a dále potvrzení o výši příjmu u firmy [Anonymizováno], kde tehdy dosahovala příjem cca 23 000 Kč měsíčně. O toto zaměstnání v témže roce přišla, resp. firma ji propustila. Další doklady při sjednání úvěru nepředkládala. V té době si již půjčila peníze i od jiných věřitelů a některé z dluhů se staly splatné.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 7. 8. 2024 o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr až do výše 70 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby, a to za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 1 319,97 Kč a za službu „[Anonymizováno] “ ve výši 259,86 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. Žalované byl úvěr vyplacen na její účet ve dvanácti částkách, a to dne 8. 8. 2024 ve výši 2 500 Kč, dále ve výši 300 Kč, ve výši 1 000 Kč, 200 Kč a ve výši 3 000 Kč, dále dne 7. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč, dne 21. 9. 2024 ve výši 2 500 Kč, dne 26. 9. 2024 ve výši 500 Kč, dne 29. 10. 2024 ve výši 26 Kč, dne 7. 11. 2024 ve výši 88 Kč, dne 18. 9. 2024 ve výši 16 000 Kč a dne 20. 9. 2024 ve výši 1 000 Kč, celkem 37 114 Kč. Dle evidence žalobce se žalovaná dostala do prodlení, když na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 17 114,90 Kč. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 19. 6. 2025.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 7. 8. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 37 114 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného poplatku a poplatku za další sjednané služby do 29. 1. 2026. Žalovaná na poskytnutý úvěr zaplatila částku 17 114,90 Kč.
11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce ke svým žalobním tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalované nepředložil žádné konkrétní listinné důkazy, pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované a soupis identifikovaných příjmů žalované, kdy se jedná o listiny vyhotovené žalobcem bez připojení jakýchkoli ověřovacích dokladů. K předložené listině o posouzení úvěruschopnosti žalované sama žalovaná u jednání uvedla, že zde uvedený příjem 64 233 Kč měsíčně v rozhodné době nedosahovala, ledaže by k jejímu příjmu kolem 24 000 Kč byl dále připočítám příjem jejího otce, který chodil na její účet, neboť otec žalované svůj bankovní účet neměl. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce vycházel v případě příjmů žalované z neověřených skutečností a její výdaje zřejmě nijak neověřoval. Žalobce, resp. jeho právní zástupce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku v celkové výši 37 114 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná mu uhradila celkem částku 17 114,90 Kč a zbývá jí tak zaplatit na jistinu úvěru částku 19 999,10 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 19 999,10 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., a to ode dne 25. 6. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě zástupce žalobce) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla v řízení převážně procesně úspěšná, ale žádné náklady nežádala, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Soud postupem podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil, že peněžité plnění, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci, může být zaplaceno v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Soud přitom přihlédl přitom k osobním a výdělkovým poměrům žalované i jejímu úsilí svůj dluh vůči žalobci splnit.