Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 26. 5. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 6 641,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 275,06 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 1. 2025 do 25. 5. 2025, a dále smluvní pokuty ve výši 69,14 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhal zaplacení částky 11 710,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Uvedl, že s žalovaným uzavřel elektronicky dne 25. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 42 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvního ujednání, s odkazem na sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalobce poskytl úvěr prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky za volitelné služby. Žalovanému byl úvěr vyplacen na jeho účet č. [č. účtu], a to dne 25. 9. 2024 v částce 5 000 Kč. Žalovaný si dále zvolil doplňkovou službu Presto za poplatek ve výši 165 Kč a službu Informační SMS servis za poplatek ve výši 10,56 Kč. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, žalobce vypověděl smlouvu dne 24. 1. 2025 a žalovaného o tom informoval emailem z téhož dne. Žalovaný na svůj dluh do podání žaloby neuhradil ničeho. V důsledku prodlení mu vznikla povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a poplatků, a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny za dobu od 26. 10. 2024 do 24. 1. 2025 ve výši 69,14 Kč. Žalobce před podáním žaloby poslal žalovanému výzvu k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce, a to podáním ze dne 21. 5. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 25. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobce měl žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 42 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se dle smlouvy zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za volitelné služby, a to za službu Presto ve výši 165 Kč a službu Informační SMS servis ve výši 10,56 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky platné od 27. 5. 2024. Žalovanému byl úvěr vyplacen na jeho účet č. [č. účtu], a to dne 25. 9. 2024 v částce 5 000 Kč, což bylo doloženo dále zprávou [právnická osoba]. ze dne 30. 10. 2025. První splátka byla splatná dne 25. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 2. 2026. Dle evidence žalobce se žalovaný dostal do prodlení, když na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán, naposledy upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2025.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 25. 9. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku a poplatku za další sjednané služby ve splátkách, kdy první splátka byla splatná dne 25. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 15. 2. 2026. Žalovaný však neuhradil ničeho.
11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce ke svým žalobním tvrzením o prověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložil žádné konkrétní listinné důkazy, pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a soupis identifikovaných příjmů žalovaného, kdy se jedná o listiny vyhotovené žalobcem bez připojení jakýchkoli ověřovacích dokladů. Právní zástupce žalobce se k nařízenému jednání po předchozí omluvě nedostavil, soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z provedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku ve výši 5 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný neuhradil ničeho a zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 5 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 5 000 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí ode dne 26. 5. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst.2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně procesně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.