Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 971,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 16. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 34 421,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 25 448,04 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 462,36 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně jdoucího z částky 49 234,43 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 619,40 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 971,92 Kč od 30. 1. 2024 do 15. 5. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 6. 2024 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 59 393,43 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] uzavřel s žalovaným dne 25. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový úvěr až do výše 60 000 Kč, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce celkovou částku odpovídající součtu poskytnutého úvěru a poplatku, a to v měsíčních platbách do doby uhrazení celé částky. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, mu byly sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu www.creditea.cz. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem pouze částku 45 518,21 Kč, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky sestávající z jistiny ve výši 49 234,43 Kč, dlužného poplatku ve výši 1 185,53Kč a dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ve výši 8 973,47 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 7 462,36 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,81% ročně z aktuální dlužné jistiny od 26. 6. 2023 do 29. 1. 2024), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 619,40 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z aktuální dlužné částky od 26. 6. 2023 do 29. 1. 2024), dále úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 49 234,43 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 419,96 Kč za stejné období.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce [právnická osoba] poskytl žalovanému možnost čerpat částku až do výše 60 000 Kč, žalovaný vyčerpal částku 70 490,13 Kč (prokázáno potvrzením [Anonymizováno] a.s. o provedení transakcí a zprávou [právnická osoba]. ze dne 18. 12. 2024). Žalobce však nepředložil žádný důkazní prostředek o svém skutkovém tvrzení, že žalovaný prostřednictvím internetových stránek právního předchůdce žalobce přijal nabídku na uzavření smlouvy o úvěru, kterou by se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 60 000 Kč a žalovaný by se zavázal tyto peněžní prostředky společně s poplatkem vrátit právnímu předchůdci žalobce v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobcem předložená listina - „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ ze dne 25. 3. 2022 není žalovaným nijak podepsána (např. vlastnoručně, SMS kódem, přes internetové bankovnictví, vložením peněžního obnosu na účet předchůdce žalobce apod.).
4. Žalobce byl vyzván přípisem ze dne 9. 12. 2024, aby v poskytnuté lhůtě upřesnil skutková tvrzení o tom, jak byla uzavřena a podepsána předmětná smlouva o úvěru, a dále aby označil důkazní prostředky k žalobním tvrzením, že jeho právní předchůdce posuzoval před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.
5. Žalobce v rámci doplnění žaloby ze dne 23. 12. 2024 uvedl, že žalovaný uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 25. 3. 2022, na základě které byl oprávněn čerpat bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu 60 000 Kč. Tuto výši 60 000 Kč žalovaný čerpal opakovaně, a to převodem na svůj běžný účet. K prokázání tvrzení žalobce navrhl pouze smlouvu o spotřebitelském úvěru, doklad o čerpání úvěru a denní historii účtu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce předložil výplatní pásky za měsíce prosinec 2021, leden a únor 2022, z nichž vyplývá čistý měsíční příjem žalovaného ve výši cca 7 000 Kč.
6. Podle § 2991 odst. 1, 2 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Sama skutečnost, že právní předchůdce žalobce umožnil žalovanému vyčerpat částku ve výši 60 000 Kč, resp. 70 490,13 Kč, nedostačuje k závěru, že žalovaný skutečně přijal jeho nabídku na uzavření smlouvy o úvěru právě o obsahu, jak jej žalobce vylíčil v žalobě (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), zejména pokud jde o výši peněžních prostředků, o jejichž poskytnutí měl žalovaný žádat, výši poplatků za poskytnutí úvěru a čas plnění povinnosti žalovaného poskytnuté peněžní prostředky společně s ujednanými poplatky vrátit. V řízení tedy vyšlo najevo, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v souhrnu částku 70 490,13 Kč, avšak žalobci se nepodařilo prokázat, že by se tak stalo na základě uzavřené smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 a oznámením o postoupení pohledávky z téhož dne bylo prokázáno, že nesplacená částka z titulu úvěru byla smluvně postoupena žalobci a žalovaný byl o tom písemně vyrozuměn. Dopisem ze dne 30. 4. 2024 zástupce žalobce vyzval žalovaného ke splnění pohledávky, která je předmětem řízení v projednávané věci, a to ve lhůtě do 15. 5. 2024.
10. Nad výše uvedené má soud dále zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění by bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Také ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce byl žalobce vyzván k označení a předložení důkazních prostředků. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 23. 12. 2024 uvedl, že předchůdce žalobce zkoumal a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného za dostatečně dlouhé období, z čehož získal úplné informace. Dále předložil výše uvedené výplatní pásky žalovaného prokazující příjem cca 7 000 Kč měsíčně, ničeho jiného nedoplnil a nedoložil další listinné důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.Žalobci se tedy ani nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 86 odst. 1,2 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb.).
11. Nedošlo-li mezi předchůdcem žalobce a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru, představovala částka 70 490,13 Kč poskytnutá žalovanému bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vydat (§ 2991 o.z.). Protože žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil předchůdci žalobce částku 45 518,21 Kč, zbývá mu tedy zaplatit 24 971,92 Kč. Příslušenstvím této pohledávky je úrok z prodlení v zákonné výši 15 % ročně jdoucí z částky 24 971,92 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení (§ 1970 o.z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Počátek prodlení žalovaného se pojí s uplynutím lhůty k plnění určené ve výzvě zástupce žalobce k zaplacení této částky (§ 1958 odst. 2 o.z.).
12. Z toho vyplývá, že žalovaný v době před 16. 5. 2024 nebyl v prodlení se splněním pohledávky, která je předmětem řízení, a proto soud zčásti zamítl žalobu, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15% z částky 24 971,92 Kč od 30. 1. 2024 do 15. 5. 2024. Soud dále zamítl žalobu jako nedůvodnou, pokud se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky převyšující rozsah bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal, tj. co do částky 34 421,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 25 448,04 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 462,36 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně jdoucího z částky 49 234,43 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 619,40 Kč, a to z výše uvedených důvodů (výrok II. rozsudku).
13. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalovanému však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohl žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.