11 C 32/2026

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhal uhrazení částky 30 896 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], [adresa], uzavřel s žalovanou dne 29. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], dle které se zavázal poskytnout žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč. Žalovaná se tedy zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 29. 11. 2024. Žalovaná svůj závazek nesplnila, uhradila pouze částku 4 492 Kč a ocitla se tak v prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena ze společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 12 941,62 Kč, dlužným úrokem ve výši 567,63 Kč, dlužným poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 780,46 Kč, dlužným poplatkem za sjednání úvěru ve výši 5 792 Kč, poplatkem za možnost hradit úvěr v hotovosti ve výši 2 314,29 Kč, smluvní pokutou ve výši 7 500 Kč, úrokem vyčísleným od 30. 11. 2024 do 20. 2. 2025 ve výši 705,59 Kč a zákonným úrokem z prodlení vyčísleným od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 329,87 Kč. Žalobce dále požadoval běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a běžící úrok ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaná ke dni podání žaloby ani přes výzvu právního zástupce žalobce ničeho dalšího neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Přestože byla řádně předvolána, k nařízenému jednání se nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav:Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba]. a žalovaná uzavřeli dne 29. 9. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč, tedy celkovou částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy poslední splátka byla splatná dne 29. 11. 2024. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaná uhradila pouze částku v celkové výši 4 492 Kč a dostala se tak do prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 přešla pohledávka ze společnosti [právnická osoba]. na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025.

4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 29. 9. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných poplatků, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze částku ve výši 4 492 Kč.

12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě dotvrdil rozhodné skutečnosti a označil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce.

13. Podáním ze dne 26. 3. 2026 žalobce doplnil žalobu o tvrzení, že žalovaná v rámci informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v žádosti o úvěr ze dne 29. 9. 2023 uvedla, že je od 1. 4. 2023 na dobu určitou do 31. 12. 2023 zaměstnána u společnosti [právnická osoba] o.p.s., že výše jejích příjmů činí celkem 45 728 Kč a výše jejích výdajů činí 16 335 Kč měsíčně. Výše příjmu byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z běžného účtu, výdaje byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu a dodatku smlouvy o nájmu bytu. Žalovaná dále uvedla, že má vlastní bydlení a nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce současně nahlédl do veřejných registrů.

14. Z předložené a k důkazu provedené žádosti o úvěr ze dne 29. 9. 2023 k úvěrové smlouvě vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou od 1. 4. 2023 do 31. 12. 2023 a její příjem činil 15 238 Kč. K těmto poměrům žalovaná předložila pracovní smlouvu, která byla uzavřena na dobu určitou se zaměstnavatelem společností [právnická osoba] o.p.s. (ve smlouvě nebyla uvedena výše příjmu), a výplatní pásky za měsíce červen, červenec, srpen 2023, z nichž vyplývají příjmy v průměrné výši 14 000 Kč. Dále byly předloženy „potvrzení o provedení transakce“ za měsíce červenec, srpen, září 2023, ze kterých vyplývá, že [Anonymizováno] převedl částku ve výši 17 490 Kč na účet vedený u ČSOB a.s. (z potvrzení však není zřejmé komu účet patří). Žalobce dále předložil kopii rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum], kterým bylo otci nezl. dětí rodičů [jméno FO] (žalované) a [jméno FO] uloženo platit výživné na nezl děti. K výdajům pak žalobce předložil Dodatek č. [hodnota] smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 8. 2023, ze kterého vyplývá uzavření nájmu bytu na dobu určitou do 30. 11. 2023, a dále Platební doklad – SIPO za měsíc srpen 2023, dle kterého žalovaná měla uhradit na nájemném a službách spojených s užíváním bytu částku 8 335 Kč. Jiné důkazy žalobce k prověření úvěruschopnosti žalované nenavrhl.

15. V projednávané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřené osoby (zprostředkovatele) u žalované zjišťoval výši příjmu a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do žádostí o úvěr s tím, že údaje v daném případě zjišťoval z pracovní smlouvy a částečných výpisů z účtu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou do 31. 12. 2023 s průměrným příjmem 14 000 Kč měsíčně. Z předložených potvrzení o platbách dávek ÚP v Příbrami není zřejmé, komu byly tyto dávky poukazovány a rozsudek o uložení povinnosti otce nezl. dětí žalované platit výživné nemůže soud brát v potaz, neboť výživné je určeno na výdaje dětí žalované, nikoliv pro její potřebu. Výše výdajů žalované byla prokazována pouze jedním platebním dokladem – SIPO za měsíc srpen 2023. Soud má za to, že z předložených důkazů a tvrzení žalované při sjednávání úvěru nelze vyhodnotit její dostatečnou úvěruschopnost, tedy schopnost pravidelně splácet poskytnutý úvěr včetně příslušenství. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, když předchůdce žalobce vyhodnotil pouze ze tří měsíčních příjmů žalované a jednoho platebního dokladu SIPO, že je úvěruschopná, přičemž výše uváděných dalších příjmů žalované nebyla prověřována, příp. nebylo možno tyto příjmy započítat. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

17. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila celkem 4 492 Kč, zbývá jí tak zaplatit na jistinu úvěru částku 10 508 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí z dlužné částky od 2. 8. 2025 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobních nároků soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

18. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

19. Lhůtu k plnění platebních povinnosti dle výroku I. soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.