Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 597 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal zaplacení částky 14 113 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 113 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 597 Kč od 19. 7. 2024 do 22. 7. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 8. 2024 se žalobce domáhal zaplacení částky 15 710 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 10. 6. 2023 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná si prodloužila splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za poplatek ve výši 1 485 Kč, a to dne 7. 2023 a 8. 8. 2023. Sjednány byly také další volitelné služby, a to tzv. Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč a tzv. SMS servis za poplatek 49 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaná uhradila celkem částku 13 403 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobce tedy požadoval po žalované celkovou částku 15 710 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 11 248 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 104,27 Kč za dobu od 19. 7. 2024 do 6. 8. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 15 710 Kč od 7. 8. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 10. 6. 2023 sjednána úvěrová smlouva, na základě které byl žalované týž den poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na její účet č. [č. účtu] (ověřeno zprávou [právnická osoba]. ze dne 9. 1. 2025). Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala kromě jistiny ve výši 15 000 Kč žalobci dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to možnost prodloužení doby splatnosti za poplatek ve výši 1 485 Kč, tzv. Bezpečná splátka za poplatek ve výši 99 Kč a tzv. SMS servis za poplatek 49 Kč. Celková výše úvěru byla splatná ve 24 měsíčních splátkách. Dle evidence žalobce žalovaná na úvěr uhradila celkem 13 403 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 4. 7. 2024.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 10. 6. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 495 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaná si dvakrát prodloužila lhůtu splatnosti.
10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
11. Žalobce po výzvě soudu nedostatečně doplnil svá tvrzení a nedoložil listinné důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaná při sjednání úvěru uvedla měsíční příjem ve výši 15 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, dále uvedla, že má další splátky u jiných společností ve výši cca 9 000 Kč a minimální výdaje na bydlení 5 500 Kč. K těmto údajům žalobce nepředložil důkazy, ze kterých by soud mohl ověřit uvedená tvrzení. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 30. 1. 2025 omluvil a soud ho tedy nemohl znovu poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila 13 403 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu úvěru částku 1 597 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 1 597 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 23. 7. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
14. Procesně úspěšnější žalované by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však v projednávané věci nevznikly náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
15. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.