Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 95 699,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 699,13 Kč od 22. 8. 2024 do zaplacení, a na náhradu nákladů řízení částku 18 870 Kč, tuto k rukám advokáta [Jméno advokáta], to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nezaplacením byť i jedné splátky, a to i částečně, se stává splatným celý dluh.
II. Pokud se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 162,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 699,13 Kč od 6. 10. 2023 do 21. 8. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 4. 10. 2024 domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 861,80 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem, [právnická osoba]., IČ [IČO], sídlem [adresa] a žalovaným, byla dne 28. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ č. [Anonymizováno] _[Anonymizováno] _[Anonymizováno], na základě níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 001 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně příslušenství v 120 měsíčních splátkách, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Žalovaný se zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 6,39 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Úvěr byl poskytován prostřednictvím webové stránky www.unicreditbank.cz, kde žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, uvedl v ní údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti a banka následně prostřednictvím akceptačního dopisu návrh na poskytnutí úvěru žalovanému přijala, čímž dne 28. 3. 2022 došlo k uzavření úvěrové smlouvy. Banka poskytla žalovanému úvěr týž den na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný porušil své závazky tím, že se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. Dopisem ze dne 5. 10. 2023 banka žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala k jeho úhradě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 21. 12. 2023. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 95 699,13 Kč a smluvního úroku ve výši 5 262,67 Kč, dále se domáhal zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně jdoucí z dlužné jistiny od 6. 10. 2023 (den následující po splatnosti úvěru) do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 16. 8. 2024.
2. Zdejší soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz dne 22. 10. 2024 pod č.j. EPR [č. účtu] -5, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Uvedl v něm, že nepopírá existující dluh z úvěru, ale s ohledem na své finanční a majetkové poměry není schopen uhradit dlužnou částku jednorázově. Žalovaný má několik dluhů z dřívějších úvěrů a půjček, které pravidelně splácí v celkové výši 25 000 Kč měsíčně. Před zahájením soudního řízení se snažil dosáhnout mimosoudní s žalobcem dohody, k dohodě o splátkách však nedošlo.
3. Řádně předvolaný žalobce, resp. jeho právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Žalovaný u soudního jednání do protokolu uvedl, že po rozvodu manželství měl dluhy, které chtěl splatit, proto požádal o půjčku u [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Upřesnil, že od banky čerpal celkem tři půjčky v časovém rozmezí cca půl roku, půjčka v projednávané věci mu byla poskytnuta v pořadí jako druhá, a to v tvrzené výši 100 001 Kč, částku použil ji na úhradu starších dluhů z úvěrů. Půjčka byla vyřizována na pobočce banky, kde pracovnice ověřovala údaje z účtu žalovaného u této banky, žádné další doklady žalovaný nepředkládal. V současné době proti němu není vedeno insolvenční řízení ani exekuce, neboť ohledně všech dluhů se žalovaný domluvil s věřiteli na úhradě ve splátkách. Žalovaný pracuje u Hasičského záchranného sboru s příjmem ve výši 38 000 Kč čistého měsíčně, z tohoto příjmu aktuálně hradí 28 000 Kč měsíčně celkem na splátky všech dluhů, nemá žádné vyživovací povinnosti, výdaje za bydlení činí 3 500 Kč měsíčně kromě energií. Žalovaný by byl schopen splácet dluh z tohoto druhého úvěru splátkou 2 800 Kč měsíčně tak, aby byl splacen do tří let.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
6. Mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 28. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “ č. [Anonymizováno] _[Anonymizováno] _[Anonymizováno]. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 001 Kč na jeho účet č. [č. účtu]. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 120 měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 147 Kč, vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem 19. 4. 2022. Součástí anuitních splátek byly úroky sjednané v pevné výši 6,39 % ročně po celou dobu úvěru. Dle evidence právního předchůdce žalobce žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností využil právní předchůdce žalobce svého práva a dopisem ze dne 5. 10. 2023 úvěr ke dni 5. 10. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky v tehdejší výši 102 405,18 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem banky ze dne 21. 12. 2023. Žalovaný byl žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 16. 8. 2024.
7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
11. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 28. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na jeho účet v celkové výši 100 001 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaných úroků v pravidelných měsíčních splátkách, které nehradil řádně a dostal se do prodlení s úhradou úvěru.
15. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl dopisem ze dne 9. 12. 2024 vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce a označil k nim důkazní prostředky. Žalobce na tuto výzvu nereagoval a další důkazy nenavrhl.
16. Žalobce v rámci žalobních tvrzení, že jeho předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, odkázal na žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, kde žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl skutečnosti o svém zaměstnavateli (Hasičský záchranný sbor [Anonymizováno] [Anonymizováno]), výši čistého měsíčního příjmu (36 742 Kč), výši měsíčních výdajů (bez splátek úvěru) 9 056 Kč a součet dosavadních splátek úvěrů 20 888 Kč. Dále z listin vyplývá, že předchůdce žalobce ověřoval stav dřívějších úvěrů žalovaného, provedl šetření v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací. Jiné důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy.
17. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zjišťoval výši jeho příjmů a výdajů a údaje zaznamenával do dokumentu Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalovaného, a zejména dostatečně nevyhodnotil zjištěné skutečnosti, tj. že žalovaný splácí dřívější úvěry a půjčky tvrzenou celkovou splátkou ve výši 20 888 Kč měsíčně a nyní je mu poskytován další úvěr ve výši 100 001 Kč, když je velmi pravděpodobné, že úvěr nebude schopen řádně splácet. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného v poměru k výši poskytnutého úvěru (100 001 Kč). Žalobci se nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
18. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
20. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
21. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
22. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
23. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
24. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
25. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
26. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
27. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 100 001 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 95 699,13 Kč. Kromě této částky je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 22. 8. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 4 162,67 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 699,13 Kč od 6. 10. 2023 do 21. 8. 2024, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
28. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 95 699,13 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 4 162,67 Kč s úrokem z prodlení byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 96 %, neúspěšný byl ve výši 4 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 92 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 2 úkony právní služby po 5 100 Kč a jeden úkon ve výši 2 550 Kč (za předžalobní výzvu) dle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 2 866,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 3 995 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 20 511,50 Kč, z toho 92 % představuje částku 18 870 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
29. Soud postupem podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil, že peněžité plnění, k němuž je žalovaný povinen vůči žalobci včetně nákladů řízení, může být zaplaceno v pravidelných měsíčních splátkách po 2 800 Kč, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. Přihlédl přitom k výše uvedeným osobním a finančním poměrům žalovaného, jakož i jeho úsilí dluh vůči žalobci splnit.