Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 531 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 17. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 9 874 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14. 9. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 531 Kč od 14. 9. 2024 do 16. 9. 2024, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 382,24 Kč, k rukám advokáta [Jméno advokáta], LL.M, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u soudu dne 11. 10. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 405 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 12. 1. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný si dvakrát prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem za poplatek ve výši 1 485 Kč, a to dne 11. 3. 2024 a dne 12. 4. 2024. Sjednány byly také další volitelné služby, a to tzv. Expres výplata za poplatek 199 Kč, tzv. Bezpečná splátka za poplatek 99 Kč a tzv. SMS servis za poplatek 49 Kč. Úvěr nebyl řádně splacen, žalovaný uhradil celkem částku 1 469 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalobkyně tedy požadovala po žalovaném celkovou částku 23 405 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 14 373 Kč, poplatků za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatků za SMS servis 196, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč a účelně vynaložených nákladů na vymáhání ve výši 1 030 Kč. Požadované příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 228,92 Kč za dobu od 14. 9. 2024 do 11. 10. 2024 a zákonný úrok z prodlení z částky 23 405 Kč od 12. 10. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 1. 2024 sjednána úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému týž den poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na jeho účet č. [č. účtu] (ověřeno zprávou [právnická osoba]. ze dne 19. 2. 2025). Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal kromě jistiny ve výši 15 000 Kč žalobkyni dále zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatek, a to možnost prodloužení doby splatnosti za poplatek ve výši 1 485 Kč, tzv. Expres výplata za poplatek 199 Kč, tzv. Bezpečná splátka za poplatek ve výši 99 Kč a tzv. SMS servis za poplatek 49 Kč. Celková výše úvěru byla splatná ve 24 měsíčních splátkách. Dle evidence žalobkyně žalovaný na úvěr uhradil celkem 1 469 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 8. 2024.
5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 12. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně sjednaného poplatku ve výši 495 Kč ve 24 měsíčních splátkách. Žalovaný si dvakrát prodloužil lhůtu splatnosti.
10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala.
11. Žalobkyně po výzvě soudu nedostatečně doplnila svá tvrzení a nedoložila listinné důkazy ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že žalovaný při sjednání úvěru uvedl měsíční příjem ve výši 20 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 40 000 Kč, dále uvedl, že splácí další splátky jiným společnostem ve výši 5 863,33 Kč. K těmto údajům žalobkyně nepředložila důkazy, ze kterých by soud mohl ověřit uvedená tvrzení. Žalobkyně (její právní zástupce) se z jednání nařízeného na 6. 3. 2025 omluvila a soud jí tedy nemohl znovu poučit dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost. Žalobkyni se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní, je tedy neplatná, protože žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 15 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil 1 469 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 13 531 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni kromě dlužné částky 13 531 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 17. 9. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná ohledně částky 13 531 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 9 874 Kč a dalšího příslušenství byla její žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobkyně činil 58 %, neúspěšná byla ve výši 42 %, náleží jí proto náhrada nákladů řízení v poměru 16 %. Žalobkyni v tomto řízení vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 3 úkony právní služby po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b) vyhl.č. 177/1996 Sb., 21% DPH advokáta ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a 937 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 389 Kč, z toho 16 % představuje částku 382,24 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
15. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.