Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 24 818,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 10. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 19 920,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 24. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 818,08 Kč od 24. 9. 2024 do 10. 10. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 5 897,61 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 42 257,69 Kč od 10. 12. 2024 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 837 Kč k rukám advokáta [Jméno advokáta], LL.M, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 9. 12. 2024 domáhal zaplacení částky 44 738,17 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 12. 2. 2022 uzavřel s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] včetně dodatků, na základě které byla žalovaná oprávněna prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr až do úvěrového rámce 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky, vždy k 20. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), popř. nepravidelné poplatky (výběr z bankomatu, blokace karty apod.) a smluvní sankce. Během úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 67 353,08 Kč a celkem uhradila 42 535 Kč. Úvěr nebyl řádně splácen, proto žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobce proto využil svého práva a úvěr ke dni 9. 9. 2024 zesplatnil. Žalobce v řízení požadoval na žalované zaplacení částky 44 738,17 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 42 257,69 Kč, poplatků za pojištění ve výši 80,48 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobce dále požadoval kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 897,61 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 203,32 Kč (od 24. 9. 2024 do 9. 12. 2024), a dále počínaje dnem 10. 12. 2024 běžící úrok a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 12. 2. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 44 000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Úvěr byl úročen roční úrokovou sazbou ve výši 14,75%. Během úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem částku 67 353,08 Kč. Dle evidence žalobce žalovaná uhradila celkem částku 42 535 Kč. Žalobce provedl zesplatnění úvěru dopisem ze dne 9. 9. 2024 a požadoval zaplacení aktuální dlužné částky ve výši 47 885,27 Kč, a to ve lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaná byla naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 3. 10. 2024.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 12. 2. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 67 353,08 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě úvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky.
10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.Žalobce byl prostřednictvím právního zástupce písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalobce tak učinil podáním ze dne 2. 6. 2025, v němž uvedl, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je „limit nejvyšší měsíční splátky“ pro klienta i jeho domácnost. Žalobce na základě této metodiky zjistil, že příjem žalované je 17 000 Kč. Nemá žádné další splátky. Po zápočtu životního minima a výše splátky požadovaného úvěru pak žalované zbývá částka 12 580 Kč. Stejně tak hodnotil příjem ostatních členů domácnosti. Žalobce dále uvedl, že provedl lustraci žalované v registrech ISIR a CEE s negativním výsledkem, dále provedl lustraci v Nebankovních registrech klientských informací, z nichž je patrné, že žalovaná neměla žádné další závazky, avšak není zřejmé, ke kterému datu byla zpráva vyhotovena. K uvedeným tvrzením žalobce předložil výpis z bankovního účtu žalované za měsíce leden a únor 2023, když však z tvrzení žalobce a předložené smlouvy vyplývá její uzavření v únoru 2022. Jiné listinné důkazy nebyly žalobcem předloženy.
11. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů žalované a její domácnosti a údaje zaznamenával. Z výpisu z účtu žalované za měsíce leden a únor 2023 soud nezjistil nic podstatného pro toto řízení, neboť smlouva byla uzavřena v únoru roku 2022. Žalobce si neověřoval výdaje žalované. Z těchto zjištění vyplývá, že nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované v poměru k výši poskytnutého úvěru (67 353,08 Kč). Žalobci se tedy dle názoru soudu nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
12. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
15. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
16. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
17. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
18. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
19. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
20. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovanou, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
21. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované částku 67 353,08 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila celkem částku 42 535 Kč, zbývá jí tak zaplatit na jistinu úvěru částku 24 818,08 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 24 818,08 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 11. 10. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě při zesplatnění úvěru) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 24 818,08 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 19 920,09 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 55 %, neúspěšný byl ve výši 45 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 10%. Žalobci v tomto řízení vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za tři úkony právní služby po 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb., jeden úkon právní služby advokáta ve věci po 2 900 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhl., cestovné k jednání z Kutné Hory do Kolína a zpět automobilem [Anonymizováno] v celkové výši 139 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s cestami za 1 půlhodinu po 150 Kč dle § 14 odst. 3 vyh.č. 177/1996 Sb. (cestovné a náhrada za promeškaný čas byly účtovány ve výši jedné poloviny, neboť právní zástupce žalobce byl v týž den přítomen dvou jednání a náhrada byla rozdělena mezi tato řízení), 21% DPH advokáta ve výši 1 142,19 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 790 Kč, tedy celkem 8 371,19 Kč, z toho 10 % představuje částku 837 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
23. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.