Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 981,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 956,69 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 473,67 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 29 956,69 Kč od 4. 11. 2024 do 1. 12. 2024 a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 29 956,69 Kč od 2. 12. 2024 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 240 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 10. 12. 2024 domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 30 981,69 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 23. 7. 2021 rámcovou smlouvu č. [hodnota] v souladu s Obchodními podmínkami žalobce, na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 11. 9. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 30 000 Kč bylo žalovanému schváleno dne 11. 9. 2023 a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [č. účtu]. Žalovaný však neplnil podmínky stanovené smlouvou, žalobce ke dni 4. 11. 2024 úvěr zesplatnil. Žalovaný byl vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši 29 956,69 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 473,67 Kč, jehož výše byla stanovena ke dni 3. 11. 2024. Žalobce dále požadoval po žalovaném úhradu nepovoleného debetního zůstatku na jeho běžném účtu ve výši 1 025 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, ačkoli byl před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky řádně vyzván předžalobní výzvou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili (žalobce svou neúčast omluvil), soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
5. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 7. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. [hodnota] na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Dne 11. 9. 2023 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek č. [hodnota] k rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 30 000 Kč bylo žalovanému schváleno dne 11. 9. 2023 a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [č. účtu]. V důsledku porušení smluvních povinností využil žalobce svého práva a dopisem ze dne 4. 11. 2024 úvěr k témuž dni zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky 32 455,36 Kč, sestávající z neuhrazeného kontokorentního úvěru ve výši 31 430,36 Kč a z nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 025 Kč.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 11. 9. 2023 smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný vyčerpal částku 29 956,69 Kč, kterou žalobci neuhradil. Žalovaný se dále dostal na svém běžném účtu č. [č. účtu] do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 025 Kč.
11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k provedenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavření úvěrové smlouvy.
12. Žalobce podáním ze dne 9. 6. 2025 uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Osobní údaje ověřil žalobce proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytl sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřoval. Posouzení provedl žalobce na základě informací, které mu klient (žalovaný) sám poskytl v žádosti o úvěr - aplikační data. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. a jako výši měsíčního příjmu uvedl částku 33 332 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel žalobce z informací, které mu v žádosti poskytl žalovaný a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobce při posuzovaní výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru, stanovil částku, kterou interně vyhodnotil dle expertní analýzy jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Částka pokryla tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného, jako například náklady na dopravu, léky, apod. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má vyživovací povinnost, kterou žalobce zohlednil, dále uvedl informace o příjmech a výdajích své domácnosti. Tyto údaje žalobce zohlednil v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti. Žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti vypočítává rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti a rozdíl mezi příjmy a výdaji klienta. Na základě těchto zjištění žalobce došel k závěru, že je jak ve schopnostech klienta, tak ve schopnostech jeho domácnosti poskytovaný úvěr řádně splácet. Pokud by některý z uvedených rozdílů vedl k opačnému závěru, žalobce by žalovanému úvěr neposkytl. Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že hradí splátky jiných úvěrů. Tyto informace si žalobce ověřoval z úvěrové zprávy ze dne 11. 9. 2023. Žalobce dále uvedl, že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobce mohl dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel také z pohybů na účtu žalovaného.
13. Z předložených aplikačních dat a úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný má vlastní bydlení a jednu vyživovací povinnost. K příjmům sdělil, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. na dobu neurčitou s příjmem 33 332 Kč. Ohledně výdajů domácnosti uvedl celkovou částku 13 700 Kč. Žalovaný měl další splátky na jiný dluh ve výši 4 800 Kč.
14. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši jeho příjmů, údaje zaznamenával do dokumentu žádost o úvěr – aplikační data s tím, že neuvedl zdroj zjištění. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalovaného, když se spokojil s tvrzením žalovaného o jeho příjmu, tvrdil, že ověřoval běžný účet žalovaného, avšak tento za období poskytnutí úvěru soudu nepředložil. Zřejmě vůbec neověřoval výdaje žalovaného. Žalobce nepředložil soudu žádné listinné důkazy přímo prokazující příjmy a výdaje žalovaného. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
16. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 29 956,69 Kč z titulu kontokorentního úvěru, žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Dále se žalovaný dostal na svém běžném účtu do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1 025 Kč, který také nevyrovnal. Žalovanému tak zbývá zaplatit celkovou částku sestávající z neuhrazené jistiny a debetního zůstatku v celkové výši 30 981,69 Kč. Kromě této částky je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 14. 11. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
17. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci převážný procesní úspěch, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení, spočívající v nákladech za uhrazení soudního poplatku ve výši 1 240 Kč, když další náklady řízení nepožadoval. Proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 240 Kč.
18. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.