11 C 80/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 17. 1. 2025 domáhal zaplacení částky 32 100 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 24. 4. 2023 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru společně se souhrnným poplatkem 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 606 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil částku 4 260 Kč a dostal se do prodlení s úhradou splátek, přičemž žalobce počítá prodlení s úhradou úvěru od 18. 6. 2024. V řízení požadoval na žalovaném zaplacení částky 32 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 18. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 24. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě úvěru společně s poplatkem ve výši 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 606 Kč při počtu sjednaných 60 týdenních splátek. Dle evidence žalobce žalovaný uhradil celkem částku 4 260 Kč. K aktuální výši dluhu z úvěrového vztahu žalobce předložil výpis čerpání, splátek a úhrad, z něhož je patrná výše dluhu a jeho specifikace. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím předžalobní výzvou žalobce ze dne 18. 7. 2024.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr společně s poplatkem ve výši 16 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách ve výši 606 Kč, uhradil však pouze částku 4 260 Kč.

10. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě označil důkazní prostředky ke svému tvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tak učinil podáním ze dne 18. 6. 2025, kde uvedl, z jakých informací před uzavřením úvěru čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly využity k posouzení schopnosti žalovaného splácet. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů, kontrolu rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem společnosti [právnická osoba], kontrolu aktuálního počtu exekucí a stavu v insolvenčním rejstříku. Žalobce předložil kartu klienta, ze které bylo zjištěno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Nevlastní žádnou nemovitost ani automobil. Žalobce poskytl žalovanému úvěr již v předchozí době ve výši 36 360 Kč, kdy měsíční splátka činí 2 626 Kč. Žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. na částečný úvazek a výše jeho mzdy činí 10 651 Kč měsíčně. Dále pobírá invalidní důchod ve výši 8 522 Kč měsíčně. K výši výdajů uvedl částku 12 358 Kč. K příjmům žalovaného byly předloženy výplatní pásky za měsíce únor a březen 2023, ze kterých vyplývá příjem za únor ve výši 5 400 Kč a za březen ve výši 15 901. Z oznámení ČSSZ vyplývá, že žalovaný pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 8 522 Kč měsíčně. Z karty klienta však vyplývá pouze přehled skutečností k poměrům žalovaného, jak je žalobce zpracoval na základě informací od žalovaného, nebyly předloženy listiny prokazující konkrétní výdaje žalovaného, případně další skutečnosti o jeho solventnosti, což soud považuje vzhledem k výši poskytnutého úvěru za nedostatečné. Žalobce se z jednání nařízeného na 8. 7. 2025 omluvil a soud ho tedy nemohl dále poučit dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy byla ze strany žalobce náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného.

11. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobcem, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

13. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč z titulu úvěru, žalovaný uhradil celkem 4 260 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 15 740 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb., jdoucí od 28. 7. 2024 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

14. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

15. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.