Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a částku ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává z nároku na zaplacení nedovoleného debetu ve výši [částka] na základě rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] a nedoplatku úvěru s příslušenstvím ve výši [částka] vzniklého na základě dodatku č. [hodnota] rámcové smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum]. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, žalobkyně proto před podáním žaloby žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Dříve nežli soud začal jednat ve věci samé, vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu co do částky [částka] zpět z důvodu že žalovaná tuto částku po podání žaloby uhradila a tato částka byla žalobkyní započtena na úhradu záporného zůstatku na účtu a navrhla, aby řízení bylo v této části zastaveno, o čemž soud rozhodl samostatným usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Předmětem řízení je tak nadále zaplacení částky [částka] s příslušenstvím.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Z rámcové smlouvy č. [hodnota] o našich službách včetně platebních ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] na dobu neurčitou soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně pro žalovanou zřídila a vedla běžný účet č. [č. účtu] v české měně a vystavila platební kartu k tomuto účtu. Nedílnou součástí smlouvy se staly zejména obchodní podmínky, ceník, podmínky pro užívání platebních karet, podmínky pro používání úvěru, z nichž vyplývá ujednání, že žalovaná bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku (článek Přijetí a provedení platebního příkazu), že bude na běžném účtu udržovat množství peněz, které pokryje předpokládané platby s tím, že dostane-li se do mínusu, zaplatí dlužnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobcem vyzvána (článek Přijetí a provedení platebního příkazu).Z žádosti o půjčku, přehledu žádostí o úvěr a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná podala žádost o úvěr dne [datum] s tím, že má základní vzdělání, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, výdaje na domácnost, tzn. bydlení, léky, jídlo, doprava, splátky všech členů domácnosti, činí 9 000 – [částka], v době podání žádosti byla bez zaměstnání, s nulovým příjmem a byla osobou s úvěrovými zkušenostmi. Z výpisu z běžného účtu za měsíce červen až srpen 2020 vyplynulo, že počáteční zůstatek činil – [částka] a konečný – [částka], na účet byly připsány tři platby z Úřadu práce ve výši [částka], [částka] a [částka], a blíže nespecifikované tři vklady v hotovosti žalovanou ve výši [částka], [částka] a [částka].Z dodatku č. [hodnota] k rámcové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] (včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a z dokladu o načerpání úvěru) uzavřeného mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum] vyplývá, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] neúčelový úvěr ve výši [částka], a to převodem na běžný účet žalované č. [č. účtu], který se žalovaná zavázala platit po dobu 97 měsíců ve splátkách po [částka] měsíčně, hrazených inkasem z účtu, s tím, že celková částka k zaplacení činí [částka] v případě základní sazby, [částka] v případě sazby s bonusem.Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaná načerpala jistinu úvěru ve výši [částka] a v období od [datum] do [datum] uhradila žalobkyni celkem čtyřicet sedm splátek po [částka] a dále částku [částka], celkem tedy [částka].Z mimořádného výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] za období [datum] – [datum] soud zjistil, že konečný zůstatek na tomto účtu činil ke dni [datum] částku [částka].Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum].
4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaná uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o platebních službách a smlouvu o úvěru. Žalované byl zřízen a veden běžný účet č. [č. účtu] a poskytnut úvěr ve výši [částka]. Zůstatek na běžném účtu ke dni [datum] byl – [částka], po částečné úhradě žalovanou – [částka], na úvěrový účet žalovaná zaplatila žalobkyni [částka]. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.
5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně:
6. Vztah žalobkyně a žalované založený rámcovou smlouvou ze dne [datum] soud posoudil jako nárok vyplývající ze smlouvy o vedení běžného účtu podle § 2662 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se touto smlouvou ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když nedovoleně přečerpala zůstatek na účtu a takto vyčerpané peněžní prostředky žalobkyni nevrátila. Je proto povinna tento vzniklý záporný zůstatek ve výši [částka], resp. po částečném zpětvzetí žaloby ve výši [částka] žalobkyni uhradit. Příslušenství v podobě úroku z prodlení žalobkyně nepožadovala, soud proto o něm nerozhodoval.
7. Dodatkem č. [hodnota] k rámcové smlouvě žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z.; žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Tento závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).
8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřovala, a to z informací, které jí poskytla žalovaná a dále z interních a externích databází, s tím že výdaje žalované ([částka] výdaje na domácnost, [částka] výdaje žalovaného a [částka] výdaje na jednu vyživovanou osobu) žalobkyně určila částkou vyčíslenou na základě expertní analýzy. K závěru, že je v možnostech spotřebitele i jeho domácnosti splácet měsíční splátku úvěru ve výši [částka] dospěla na základě kalkulace, a to rozdílu mezi příjmy a výdaji žalované, přihlédla rovněž k tomu, že žalovaná nehradila v době žádosti o úvěr jiné splátky a nebyla exekučně zatížena.Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona. Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky plynou především z absence dokumentů k ověření údajů sdělených žalovanou (nájemní smlouva, potvrzení úřadu práce o vyplácených dávkách, informace k vyživované osobě apod.), zejména však ze skutkových zjištění k příjmům žalované, kdy z výpisu z účtu je seznatelné, že žalovaná disponovala toliko pravidelnými příjmy z Úřadu práce, který v měsíci červen 2020 činil [částka], v měsíci červenec [částka] a v měsíci srpen pouze [částka]. Takovýto příjem lze označit za zcela nedostatečný k pokrytí nákladů na bydlení a životních potřeb žalované a osoby na ní výživou odkázané. Je namístě poukázat, že další příjmy žalované, a sice hotovostní vklady na účet prováděné v rozhodném období žalovanou, u nichž nelze vyloučit, že byly získány z jiného úvěru či zápůjčky, nebyly nijak blíže zjišťovány, a tedy ani ověřovány. Nicméně ani tyto by dle soudy nebyly dostačujícími k pokrytí výdajů na nájemní bydlení a související služby a výdaje nutné k pokrytí životních potřeb svých i dalšího člena domácnosti. To vše ve svém souhrnu podpořilo důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu úvěrující společnosti při plnění povinnosti uložené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
9. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaná po uzavření smlouvy uhradila věřiteli částky celkem [částka]; zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí [částka]. V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu požadovanou žalobkyní, tedy ode následujícího po odeslání předžalobní výzvy, kdy si žalovaná musela být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu vědoma. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Procesně úspěšnější byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.