14 C 7/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou k soudu dne 7. 7. 2025, domáhala zaplacení částky 34 506 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 8. 1. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal žalobci vrátit celkovou částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do 20. dne daného měsíce. Žalovaný však svou povinnost neplnil řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila ke dni 25. 5. 2025. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala 29 532 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizované úroky ve výši 1 980 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů za odeslané upomínky ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3x 499 Kč), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 512 Kč za dobu od 26. 5. 2025 do 2. 7. 2025 kapitalizovanou ve výši 1 197 Kč, úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 29 532 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, úrok ve výši 12 % ročně z částky 29 532 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 532 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené listinné důkazy předložené žalobkyní k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), z nichž učinil následující skutková zjištění:Ze statistiky rodinných účtů – tab. 8a (č. l. 45) soud zjistil, že v roce 2016 činily čisté peněžní příjmy v jednočlenné domácnosti bez vyživovaných dětí průměrně 245 252 Kč na osobu za rok, přičemž spotřební vydání na osobu za rok činilo 194 111 Kč.Z listiny nazvané výše normativních nákladů na bydlení od 1.1. 2025 (č. l. 46) bylo zjištěno, že normativní náklady na bydlení pro nájemní bydlení jedné osoby v obci do 69 999 obyvatel činí 13 737 Kč.Z výdajů na konečnou spotřebu domácnosti podle účelu – domácí pojetí (č. l. 47) vyplynul přehled výdajů domácností členěný do kategorií: potraviny a nealkoholické nápoje, alkoholické nápoje, tabák a narkotika, bydlení, voda, energie a paliva, vybavení, zařízení a služby pro domácnost, zdraví, doprava, informace a telekomunikace, rekreace, sport a kultura, služby v oblasti vzdělávání, stravovací a ubytovací služby, pojištění a finanční služby a osobní a sociální péče a různé zboží a služby od roku 2016 do roku 2023.Z listiny ohledně životního minima 2025 (č. l. 49) se podává, že částka životního minima podle § 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním minimu, činí v roce 2025 pro jednotlivce 4 860 Kč měsíčně, částka existenčního minima činí 3 130 Kč měsíčně.Z čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků (č. l. 54) soud zjistil, že žalovaný písemně sdělil, že proti němu není vedeno žádné exekuční řízení, není v úpadku ani v hrozícím úpadku a je tak schopen řádně plnit své závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota].Z čestného prohlášení žalovaného o jeho výdajích a příjmech (č. l. 54 p. v.) bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni uzavření smlouvy pravidelné měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč na bydlení a výdaje související s bydlením a splátky úvěrů ve výši 3 700 Kč, byl svobodný a bezdětný. Pravidelný měsíční příjem žalovaného činil 38 000 Kč.Ze záznamu o vložení dokumentu do systému (č. l. 55) soud zjistil, že dokument byl podepsán dne 10. 1. 2025 v 11:08:26 hodin z IP adresy , AnonymizovánoZ posouzení úvěruschopnosti zákazníka (č. l. 56) má soud za prokázané, že žalovaný byl lustrován v databázi centrální evidence exekucí, v databázi insolvenčního rejstříku, v databázi katastru nemovitostí a v databázi [právnická osoba]. Žalobkyně vyšla ze zjištění, že měsíční příjem žalovaného činí 38 000 Kč, žalovaný bydlí v podnájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá problém s hazardním hraním a sázením, výdaje na bydlení činí 15 000 Kč (doloženo 13 830 Kč), měsíční splátky úvěrů činí 3 700 Kč, pojištění 800 Kč, ostatní zjištěné běžné výdaje 2 800 Kč. Celková výše úvěrů dle REPI činí 46 000 Kč. Hodnocení (scoring žalovaného) vyšlo pozitivní, žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen řádně splácet měsíční splátku ve výši 1 150 Kč, když po odečtení jeho výdajů od příjmů činí zbývající částka 17 697 Kč.Z prohlášení samostatného zprostředkovatele (č. l. 56 p. v.) soud zjistil, že [jméno FO] jako zprostředkovatel úvěru ve věci žalovaného prohlásil, že žalovaný má u společnosti [právnická osoba]., úvěr s měsíční splátkou ve výši 2 700 Kč a u společnosti [právnická osoba]. úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 000 Kč, pravidelné platby ze všech pojistných smluv činí 800 Kč měsíčně a další pravidelné běžné měsíční výdaje činí 2 800 Kč. Dle zjištění zprostředkovatele nemá žalovaný problémy se sázkami a hazardními hrami a má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou. Uvedené údaje byly ověřeny u [jméno FO] (pronajímatel bytu).Z nájemní smlouvy (č. l. 57) má soud za prokázané, že žalovaný hradil pronajímateli měsíčně nájemné ve výši 12 000 Kč a měsíční zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním předmětu nájmu ve výši 1 680 Kč. Z potvrzení o provedení platby za nájem (č. l. 60) bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pronajímateli dne 6. 12. 2024 částku 13 830 Kč.Z výplatních pásek žalovaného (č. l. 60–62) a potvrzení o provedení platby (č. l. 62 p. v.) bylo zjištěno, že mzda žalovaného činila v září 2024 částku 32 725 Kč, v říjnu 2024 částku 34 394 Kč, v listopadu 2024 částku 48 738 Kč a v prosinci 2024 částku 32 849 Kč.Z výpisu z insolvenčního rejstříku (č. l. 63) se podává, že žalovaný lustrací neprochází. Z výpisu z centrální evidence exekucí (č. l. 63 p. v.) plyne, že pro žalovaného není veden žádný záznam. Z výpisu z registru platebních informací (výpis z účtu) (č. l. 64) má soud za prokázané, že žalovaný měl ke dni 9. 1. 2025 dle úvěrové historie 3 spotřebitelské úvěry, přičemž celková částka po splatnosti činila 22 792 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (č. l. 68), včetně úvěrových podmínek (č. l. 73), formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 76) a potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovaným na účet žalobkyně ze dne 10. 1. 2025 (č. l. 81) soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky dne 10. 1. 2025. Celková výše úvěru činila částku 30 000 Kč, z toho provize zprostředkovatele částku 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, úrok byl sjednán ve výši 27,28 % ročně. Možnost „zesplatnění úvěru“ byla sjednána v článku IV. bodu 1. smlouvy, smluvní pokuta v článku IV. bodu 2. smlouvy, náhrada účelně vynaložených nákladů a jejich paušální výše (sazebník poplatků) v článku IV. bodu 4. smlouvy.Ze záznamu o vložení dokumentu do systému (č. l. 72) soud zjistil, že dokument byl vložen do systému dne 8. 1. 2025 v 17:15:39 hodin zprostředkovatelem úvěru.Z tabulky umoření – sjetiny splátek (č. l. 71) má soud za prokázané, že byl sjednán splátkový kalendář a způsob rozpočítání splátek mezi jistinu a úrok.Z listiny označené jako bonita smlouvy (č. l. 67) vyplývá, že žalovaný uhradil dne 10. 1. 2025 částku 1 Kč a dne 7. 2. 2025 splátku úvěru ve výši 1 150 Kč. Žalovaný dále splátky úvěru nehradil (4x 1 150 Kč), dne 25. 5. 2025 tak došlo k zesplatnění úvěru ve výši 28 063 Kč.Z potvrzení o provedení transakce (č. l. 82) má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného dne 10. 1. 2025 částku 27 500 Kč pod variabilním symbolem [VS].Z potvrzení o provedení transakce (č. l. 83) má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla na bankovní účet zprostředkovatele úvěru ([jméno FO]) částku 2 500 Kč pod variabilním symbolem [VS].Žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě splátek úvěru, a to upomínkami ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025 (č. l. 84). Ze seznamu odeslaných upomínek ze dne 25. 3. 2025 a 26. 4. 2025 a čestného prohlášení [jméno FO], zaměstnance žalované, má soud za prokázané, že upomínky byly odeslány žalovanému v uvedené dny.Ze zesplatnění pro smlouvu 8143660 (č. l. 123) má soud za prokázané, že dne 25. 5. 2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván předžalobní výzvou, včetně podacího lístku (č. l. 123, 124) k úhradě dlužné částky.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že dne 8.1.2025 žalovaný uzavřel s žalobkyní distančně smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovaný čerpal jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč (částku ve výši 27 500 Kč převedením na účet žalovaného a částku 2 500 Kč převedením na účet zprostředkovatele úvěru). Žalovaný neplnil podmínky smlouvy, když nehradil předepsané splátky; na závazky ze smlouvy o úvěru uhradil pouze částku 1 150 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25.5.2025. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k úhradě nedoplatku.

5. Po právní stránce soud posoudil věc na základě závěru o skutkovém stavu takto:Žalovaný a žalobkyně uzavřely dne 8. 1. 2025 smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Tyto závazky je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy – 10. 1. 2025, tedy ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 cit. ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. S ohledem na uvedenou právní úpravu se tedy soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného sjednaný úvěr splácet, a dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Žalobkyně sdělila, že úvěruschopnost posuzovala podle údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, které dále zkoumala a telefonicky ověřovala, dále na základě informací zjištěných v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v katastru nemovitostí a databázi [Anonymizováno]. Na základě provedeného dokazování bylo prokázáno, že žalobkyně si vyžádala výplatní pásky žalovaného za období od 09/2024 do 12/2024, z nichž byla zjištěna průměrná mzda žalovaného ve výši 37 176,50 Kč, dále si opatřila nájemní smlouvu žalovaného, jakož i čestné prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků, výdajů a příjmů. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně rovněž z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, kterými nahradila skutečné náklady sdělené žalovaným. Žalobkyně porovnávala takto zjištěné údaje s výší životního minima 4 860 Kč, které zahrnovalo běžné výdaje žalovaného ve výši 2 800 Kč. Na základě uvedených postupů dospěla k závěru, že u žalovaného neexistovaly žádné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr ve splátkách po 1 150 Kč měsíčně, neboť disponoval volnými zdroji ke splácení ve výši 17 697 Kč (za použití normativních nákladů na bydlení 17 790 Kč) měsíčně, a proto mu úvěr poskytla. Žádost o úvěr svědčí o tom, že si žalobkyně zjišťovala informace od žalovaného, přičemž je třeba poukázat na to, že k žádosti o úvěr byly doloženy další doklady (výplatní pásky žalovaného za čtyři měsíce předcházející žádosti, nájemní smlouva, čestná prohlášení), které prokazují, že tyto zjištěné informace žalobkyně fakticky ověřovala. Z provedeného dokazování tak vyplynulo, že v době posuzování úvěruschopnosti neexistovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, čímž splnila povinnost uloženou jí § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Ustanovení § 122 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru upravují postup věřitele při prodlení spotřebitele. Podle § 122 odst. 1 věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odstavce 2 cit. ustanovení smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Podle odstavce 3 cit. ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle odstavce 4 u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.Podle § 124 zákona o spotřebitelském úvěru stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

8. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o.z. a zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena distančním způsobem podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 a násl. o. z., kdy podpis žalovaného byl učiněn verifikační platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti, neboť úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a byl povinen uhradit žalobkyni kromě nedoplatku jistiny rovněž smluvní úrok, poplatky za upomínky a smluvní pokuty sjednané v souladu s § 2048 o.z. a § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, vyúčtované a zaslané žalovanému v souladu se smluvními podmínkami. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni kromě dosud uvedeného rovněž smluvní úrok z dlužné jistiny, který žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru požadovala ve výši zákonného úroku z prodlení, jakož i úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 285 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 381 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif”), za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci samé po 700 Kč, a to převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a), výzva k plnění a návrh ve věcí samé dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve spojení s § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Při aplikaci § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků (např. věc sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem, resp. jeho zástupcem, ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, přičemž předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč. Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud neshledal jako účelný úkon právního zástupce žalobkyně, a to písemné podání ze dne 9. 2. 2026, kterým žalobkyně doplnila skutková tvrzení a návrhy na provedení důkazních prostředků, jež měla obsahovat již žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Platebním místem je dle § 149 odst. 1 o.s.ř. zástupce žalobkyně.

10. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.