Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
II. Žaloba, se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím s tím, že tato částka se sestává z nedoplatku úvěru vzniklého na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené distančně dne [datum] včetně příslušenství ve výši [částka] (jistina [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvní úrok [částka], poplatek za službu „Presto“ [částka]) a dále nároku na úhradu smluvní pokuty za prvních devadesát dnů prodlení ve výši [částka], alternativně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Před podáním žaloby byla žalovaná bezúspěšně vyzývána k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.
3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z obecných principů posuzování a filosofie Společnosti, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti ve vztahu k projednávané věci, vyjma obecných postulátů úvěrující společnosti k postupům ověřování úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Z listiny identifikované příjmy vyplynulo, že příjem spotřebitele byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem; po ověření činí čistý příjem částku [částka]. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně]. soud zjistil, že výpočet úvěruschopnosti žalované byl věřitelem proveden dne [datum] s tím výsledkem, že žalovaná žije ve dvoučlenné společně hospodařící domácnosti, kde měsíční výdaje na bydlení činí [částka], další nezbytné výdaje spotřebitelka nemá, a to ani na půjčky; zbytné výdaje činí [částka]; spotřebitelem uvedený čistý příjem je [částka], po ověření věřitelem [částka]; rezerva na výdaje tvoří částku [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], a disponibilní příjem částku [částka]. Z výpisů banky (bankID výpis, autorizace ověření totožnosti) soud zjistil, že totožnost spotřebitele byla dne [datum] ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti [právnická osoba]., a to ve vztahu k účtu žalované [č. účtu]. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum], má soud za prokázané, že ji žalovaná uzavřela dne [datum] dálkovým způsobem. Ve smlouvě bylo sjednáno čerpaní peněžních prostředků až do výše [částka] (úvěr) s možností opakovaného čerpání a denním splácením. Na účtu žalované č. [č. účtu] byly v období [datum] – [datum] načerpány peněžní prostředky v celkové výši [částka], jak vyplynulo z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli v období [datum] – [datum] a sdělení [právnická osoba]. E-mailovou zprávou ze dne [datum] věřitel vypověděl smlouvu, a to z důvodu prodlení spotřebitele s úhradou závazků po splatnosti. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum].
4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaná uzavřela s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalované byl poskytnut úvěr v souhrnné výši [částka], žalovaná zaplatila žalobkyni [částka]. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.
5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).
6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřovala, nepředložila však k tomu žádné relevantní důkazy, s výjimkou dokumentu o obecných principech posuzování a filozofie věřitele, a jeho interních výpisů, v nichž se uvádí, že čistý měsíční příjem žalované činí [částka] a byl doložen prostřednictvím výpisu obsahující příjmové transakce, a že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výpisy, ani jiné dokumenty, z nichž věřitel při ověřování úvěruschopnosti vycházel, však nebyly v průběhu řízení označeny, ani předloženy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona. Pochybnosti soudu nad tvrzeným ověřováním příjmové a výdajové stránky tak plynou především z absence dokumentů k ověření příjmů, jako je pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtů, nájemní smlouva, list vlastnictví apod., která podpořila důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu úvěrující společnosti při plnění povinnosti uložené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka], přičemž žalovaná po uzavření smlouvy uhradila věřiteli částky [částka], [částka] a [částka], celkem [částka]; zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tedy činí [částka]. V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu požadovanou žalobkyní, tedy ode dne následujícího po dni oznámení výpovědi úvěrové smlouvy, kdy si žalovaná musela být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu vědoma. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Procesně úspěšnější byla žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení