14 C 8/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 32 451,30 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nedoplatek dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. [číslo úvěrové smlouvy] uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 14. 11. 2023, který se sestává z nedoplatku úvěrové jistiny ve výši 22 704 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů za upomínání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 149,30 Kč. Příslušenství žalobkyně požaduje ve formě zákonných úroků z prodlení a úroku za poskytnutí úvěru. Žalovaná své závazky ze smlouvy neplnila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení a ověření informací vyžádaných od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů a interních databází SOLUS a NRKI. Před podáním žaloby byla žalovaná bezúspěšně vyzývána k úhradě dluhu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena.

3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č. l. 27) bylo zjištěno, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru.Z předsmluvního formuláře k úvěrové smlouvě č. [číslo úvěrové smlouvy] ze dne 14. 11. 2023 (č. l. 16) soud nezjistil k osobě žalované žádné informace, s výjimkou obecných informací o poskytovaném spotřebitelském úvěru.Z listiny označené jako „podpis na dálku“ (č. l. 29) bylo zjištěno, že tato upravuje popis řešení podpisu žadatele o úvěr u smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných na dálku.Z návrhu na uzavření smlouvy č. [číslo úvěrové smlouvy] (č. l. 6) podepsaného žalovanou elektronicky dne 14. 11. 2023 (15:31:38) vyplynulo, že žádost o úvěr ve výši 20 000 Kč byla podána žalovanou, a to na formulářovém vzoru žalobkyně. Žalovaná za tím účelem uvedla své osobní identifikační údaje.Z dokumentu „hodnocení klienta“ a „prohlášení klienta“ soud zjistil, že se jedná o formuláře žalobkyně, vyplněné a elektronicky podepsané žalovanou dne 14. 11. 2023 (15:31:40 a 15:31:37) (č. l. 20, 22), v nichž je uvedeno, že žalovaná je svobodná, žije sama ve vlastním bydlení, disponuje pravidelným měsíčním příjmem ve výši 12 035 Kč (invalidní důchod), měsíční výdaje se sestávají z částky životního minima na jednu osobu ve výši 4 860 Kč, nákladů na bydlení 5 090 Kč (inkaso); disponibilním zůstatkem žalované je tak (po odečtení rezervy 500 Kč) částka 1 585 Kč.Z výpisu obratů zaúčtovaných na účet žalované (č. l. 21) bylo zjištěno, že dne 18. 10. 2023 byla provedena platba ve výši 1 681 Kč na účet č. [č. účtu] s popisem „měsíční splátka úvěru“, dne 30. 10. 2023 byl na pobočce proveden výběr hotovosti ve výši 26 300 Kč, za což byla žalované z účtu stržena částka 100 Kč.Z interních záznamů žalobkyně – výpis SOLUS, výpis z NRKI, (č. l. 25, 26) soud zjistil, že žalovaná v době zavření úvěrové smlouvy neměla dlužnou částkou po splatnosti, při hodnocení platební morálky byla ohodnocena skórem 230, když byla vedena u 1 finanční instituce s žádostí o úvěr (kategorie II - 64 bodů do interní Score Card), expozice, tj. součet celkové zbývající částky kreditních karet, čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a zbývající částky splátkových operací, činila 344 605 Kč (kategorie III – 50 bodů do interní Score Card), limit, tj. součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet v roli žadatele a spolužadatele, činil 200 000 Kč (kategorie III – 60 bodů do interní Score Card) a dluh po splatnosti činil 0 Kč (kategorie I – 56 bodů do interní Score Card).Z výplatních dokladů z 14. 9. 2023 a 13. 10. 2023 (č. l. 37-38) a oznámení ČSSZ o výši invalidního důchodu třetího stupně (č. l. 95) plyne, že žalovaná je příjemcem invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ve výši 12 035 Kč (od června 2023).Z oznámení o schválení úvěru č. [číslo úvěrové smlouvy] ze dne 15. 11. 2023, včetně dodejky (č. l. 9, 13) soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel akceptovala návrh žalované ze dne 14. 11. 2023 na uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář (č. l. 10), z něhož vyplývá rozložení splátek do čtyřiceti osmi plateb po 1 195 Kč a dále dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru (č. l. 31) vymezují způsob uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Žalovaná převzetí zásilky stvrdila osobně vlastnoručním podpisem na dodejce dne 28. 11. 2023.Ze základních informací o klientovi (č. l. 33), potvrzení o odeslání 1 Kč (č. l. 33 p. v.), potvrzení o zaslané a přijaté SMS (č. l. 34) a kopie občanského průkazu žalované (č. l. 35-36) má soud za prokázané, že žalovaná elektronicky dálkovým způsobem uzavřela smlouvu o úvěru č. [číslo úvěrové smlouvy], přičemž její totožnost byla ověřena dle platného osobního dokladu.Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 24) soud zjistil, že dne 14. 11. 2023 byla z účtu č. [č. účtu] poukázána částka 20 000 Kč ve prospěch účtu [č. účtu] na jméno žalované, pod variabilním symbolem platby [var. symbol].Z karty klienta (č. l. 11) soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobkyně, z nichž vyplývá, že žalované byl dne 14. 11. 2023 vyplacen úvěr ve výši 20 000 Kč, nominální výše úvěru činí 57 360 Kč. Na dluh bylo zaplaceno 5 975 Kč, k doplacení zbývá 43 313,08 Kč. Žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala ohledně úhrady splátek (27. 12. 2023, 18. 6. 2024, 19. 7. 2024).Z dopisů ze dne 18. 6. 2024 a 19. 7. 2024 (č. l. 14, 15) soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opakovaně upomínala k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy s upozorněním na možnost zesplatnění.Z dopisu ze dne 22. 7. 2024 – oznámení (č. l. 12) má soud za prokázané, že dne 22. 7. 2024 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a byla vyzvána k úhradě dlužné částky.Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 7. 11. 2024, včetně poštovního podacího archu (č. l. 28, 30). Předžalobní upomínka byla odeslána s využitím provozovatele poštovních služeb dne 7. 11. 2024.

4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl závěru, že žalovaná uzavřela s žalobkyní elektronicky dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytla své osobní údaje. Žalované byl poskytnut úvěr v souhrnné výši 20 000 Kč, žalovaná zaplatila žalobkyni 5 975 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě nedoplatku.

5. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně: Žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 14. 11. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).

6. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalované pravidelně splácet sjednaný úvěr. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně prověřovala, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta, dále dle informací, které žalovaná jako žadatelka o úvěr uvedla v žádosti o úvěr a náhledem do interních a externích registrů (insolvenčních, exekučních, úvěrových). Soud ovšem v otázce prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyní dospěl k odlišnému závěru, a to z následujících důvodů. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná v měsíci září a říjen 2023 pobírala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 12 035 Kč měsíčně. Kontrolou věcí pro osobu žalované bylo soudem zjištěno, že ve věci zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] byl řešen spor ze dvou spotřebitelských úvěrů, přičemž se týkal částky 200 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 24. 8. 2023 a částky 100 000 Kč z úvěrové smlouvy ze dne 31. 10. 2023, tedy spotřebitelských úvěrů, které žalovaná uzavřela bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyní. Za této situace je zjevné, že tvrzení žalované o jejích měsíčních výdajích v celkové výši 9 950 Kč (z toho životní minimum 4 860 Kč a náklady na bydlení 5 090 Kč) nebylo a ani nemohlo být úplné. Bylo přitom na žalobkyni jako poskytovali úvěru, aby tvrzené skutečnosti ověřila, což se nestalo, když se žalobkyně zcela zjevně spokojila s tvrzeními žalované o výši jejích výdajů, aniž by je blíže zjišťovala a ověřovala. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by si žalobkyně vyžádala od žalované například vyúčtování služeb či jiné informace o podstatných výdajích žalované, zejména o splátkách dalších úvěrů/půjček, anebo výpisy z účtu žalované za delší časové období. Žalobkyně přitom disponovala informací, že žalovaná v měsíci říjen 2023 hradila na splátku jiného úvěru částku 1 681 Kč, tedy částku vyšší, než jakou žalobkyně označila za volné finanční prostředky žalované určené ke splácení úvěru na základě výpočtu rozdílu mezi jejími příjmy a výdaji. Z výpisu obratů za měsíc říjen 2023 pak současně nevyplývá údaj o počátečním ani konečném zůstatku na účtu žalované. Již z tohoto zjištění soudu je zjevné, že volné zdroje žalované nebyly ke splácení úvěru u žalobkyně dostatečné. Postup, kdy žalobkyně vycházela z tvrzených, avšak zjevně nijak blíže ověřovaných příjmů, zejména však výdajů, tak není dle soudu dostatečným ověřením úvěruschopnosti. To vše ve svém souhrnu podpořilo důvodnost pochybností soudu o kvalifikovaném přístupu úvěrující společnosti při plnění povinnosti uložené § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť bez ověření údajů o příjmech a výdajích za delší časové období, a zjišťování skutečných nákladů, včetně jejich doložení, lze jen těžko učinit kvalifikovaný úsudek o celkových poměrech žalované a lze jen těžko kvalifikovaně posoudit její schopnost úvěr splácet. Pokud jde o námitku žalobkyně, že žalovaná po dobu pěti měsíců hradila závazky ze smlouvy, z čehož odvozuje, že dostála své zákonné povinnosti, k tomu je třeba uvést, že plnění dluhu z úvěrové smlouvy může být dlužníkem „zafinancováno“, a často tomu tak bývá, jen díky dalším či později čerpaným úvěrům, které dostávají dlužníka do další dluhové spirály, což byl i případ žalované v projednávané věci. Samo o sobě tak nemůže být plnění dluhu důkazem o tom, že v okamžiku uzavření smlouvy byl dlužník úvěruschopný, anebo že v tuto dobu absentovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Opačný závěr by byl v rozporu se smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, jímž je ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a rostoucímu zadlužování domácností. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak ve smyslu § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

7. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalované nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o.z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Soud z provedeného dokazování zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 5 975 Kč, což potvrdila i sama žalobkyně (dle které žalovaná pět splátek po 1 195 Kč uhradila). Žalovaná úhradu dluhu či jeho části netvrdila, ani k tomu nepředložila žádné důkazy. Zůstatek dlužné jistiny tak činí 14 025 Kč. Soud proto žalobě co do částky 14 025 Kč vyhověl, včetně příslušenství spočívajícího v úroku z prodlení z bezdůvodného obohacení, které soud přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni 12. 11. 2024, kdy byla žalované na základě domněnky doby dojití dle § 573 o.z. doručena předžalobní výzva a žalovaná si musela být svého prodlení s úhradou vědoma, tj. od 13. 11. 2024. Soud zamítl žalobu co do částky 18 426,30 Kč, včetně požadovaného příslušenství, neboť ujednání o povinnosti k její úhradě (včetně příslušenství) obsahovala úvěrová smlouva, kterou však soud vyhodnotil jako neplatnou.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31. 7. 2013 čj. 30 Co 363/2013-97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Procesněji úspěšnější byla žalovaná, které ovšem dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto výrokem III žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.