Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka], zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši [částka], k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], včetně příslušenství. Uvedla, že původní věřitel, společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru, a to dálkovým způsobem, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději [datum]. K čerpání úvěru došlo dne [datum], kdy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] částku [částka]. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to především na základě lustrace veřejných registrů s tím, že pro případ, kdy soud nebude mít nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, domáhá se po žalovaném bezdůvodného obohacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je slovenským státním občanem. Soud se proto nejprve zabýval otázkou mezinárodní soudní příslušnosti. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu podepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, a to na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I). Dle článku 3 ve spojení s článkem 4 odst. 2 nařízení Řím I si mohou smluvní strany určit rozhodné právo, kterým se bude smlouva řídit, neučiní-li tak, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je rozhodné právo určeno právem země, v níž má strana, která je povinna poskytnout plnění charakteristické pro smlouvu, své obvyklé bydliště. S ohledem na dosud uvedené tak bylo možné uzavřít, že pravomoc podepsaného soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána, přičemž rozhodným je právo české.
4. Následně soud ke zjištění skutkového stavu věci provedl zejména níže označené důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0017010723838446 datované dnem [datum], včetně informačního formuláře, soud zjistil, že na jejím základě měla společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], poskytnout žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka], a to bezhotovostním převodem na účet [č. účtu] oproti povinnosti žalovaného vrátit úvěr společně s úrokem ve výši 40 % p.a. a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], a to nejpozději dne [datum]. Proces uzavření smlouvy probíhal s využitím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek a verifikačním podpisovým kódem prostřednictvím SMS zprávy. Z přípisu ČSOB ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že majitelem běžného účtu č. [č. účtu] je žalovaný s tím, že v měsíci července 2023 byla na tento účet připsána částka [částka], zaúčtována dne [datum], s uvedením poznámky „zápůjčka“ z protiúčtu vedeného na jméno [právnická osoba].. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] včetně podacího lístku vyplynulo, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky vzniklé z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru a žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Zaplacení dlužné částky, ani jiné významné skutečnosti rozhodné pro věc, nebyly v řízení tvrzeny, a tedy ani prokázány.
5. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k tomuto závěru: žalovaný uzavřel s žalobkyní dálkovým způsobem smlouvu o úvěru a za tímto účelem poskytl své osobní údaje. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka], když tato částka byla dne [datum] zaslána na jeho bankovní účet. Pohledávka byla smlouvou postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena, žalovaný byl před podáním žaloby upomínán.
6. Na základě závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce následovně:
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z., kterou předchůdkyně žalobkyně uzavřela v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Tento závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel úvěrů povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr (§ 86 odst. 1 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (§ 87 odst. 2 zákona).
8. Soud se s ohledem na právní úpravu zabýval nejprve otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného pravidelně splácet sjednaný úvěr a dospěl k závěru, že nikoliv. V projednávané věci žalobkyně toliko uvedla, že žalovaný byl lustrován ve veřejných databázích. Tato svá tvrzení ve vztahu k žalovanému nijak blíže nekonkretizovala, ani k nim nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně se neúčastnila jednání u soudu, soud ji proto nemohl poučit dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), přestože to v předvolání avizoval. Žalobkyně tak v průběhu řízení neprokázala, že věřitel splnil svou povinnost podle § 86 zákona, a soudu nezbylo, než s ohledem na zákonnou úpravou a ustálenou soudní judikaturu k této otázce hodnotit úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 zákona.
9. Následně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyni náleží vůči žalovanému nárok na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, který je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a pokud ano, pak v jaké výši a v jaké době. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši [částka], žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, uhrazení dluhu či jeho části netvrdil, zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru, na jehož vrácení má žalobkyně nárok, tak i nadále činí [částka]. V této části proto soud podané žalobě vyhověl, včetně příslušenství, a sice zákonného úroku z prodlení, které soud žalobkyni přiznal podle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu požadovanou žalobkyní, tedy ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, od kdy si žalovaný musel být svého prodlení a povinnosti k úhradě dluhu vědom. Ve zbytku soud žalobu z důvodů shora uvedených výrokem II zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, a podle pravidel v tomto rozhodnutí stanovených. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky [částka] a běžících zákonných úroků z prodlení. Neúspěch měla naopak ohledně částky [částka] a běžících zákonných úroků z prodlení, ohledně níž byla žaloba zamítnuta. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku [částka]. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 25,96 %, když žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 62,98 % a žalovaný 37,02 % (100 % * [([částka] – [částka])/[částka] ]).Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrada za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu částky ve výši 25,96 % z částky [částka] skládající se z: [částka] (zaplacený soudní poplatek), odměny advokáta za tři úkony právní služby po [částka] dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen adv. tarif), a to převzetí a příprava zastoupení dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. a) adv. tarifu, ve znění účinném do [datum]), výzva k plnění dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, ve znění účinném do [datum]), návrh ve věci samé dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d) adv. tarifu, ve znění účinném od [datum]), paušální náhrady hotových výdajů advokáta do [datum] 2x [částka], a od [datum] 1x [částka] (§ 13 odst. 4 adv. tarifu), a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř.Obecným pravidlem je, že se nenahrazují všechny náklady, jež v řízení účastníkovi vznikly, ale pouze ty, jež byly vynaloženy k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).Celkové náklady řízení žalobkyně činí [částka], žalobkyni tak přísluší vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 25,96 % z této částky, tedy [částka], a to k rukám právního zástupce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).