Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od [datum] do zaplacení do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 17 578,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 578,79 Kč za dobu od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 578,79 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 6 415 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 52 578,79 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.), ST Business Centre, 120 [jméno FO], Gzira, GZR 1027, Malta prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 52 578,79 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Úvěr byl postupně poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum], žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) jako původním věřitelem a postupitelem a společností [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa], IČ [Anonymizováno], jako postupníkem a novým věřitelem.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. V dané věci soud rozhodoval na základě listin, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru s postupným čerpáním, sjednali si výši úvěru, výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne [datum], standartními podmínkami k úvěrové smlouvě). Právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a dále vyšla z prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a zvážil své možnosti a je schopen dluh splácet. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil, byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně podacího lístku).
5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne [datum] (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“); právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že tuto prověřovala právní předchůdkyně žalobkyně dle interní metodiky v registrech a databázích (zejm. centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací).
9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepředložila jako důkazy žádné listiny. Pro dodržení standardu odborné péče ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú. je přitom nutno prověřit příjmy i výdaje žadatele a způsob jejich financování, a to s přihlédnutím ke konkrétním skutečnostem v posuzovaném případě (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]). V posuzovaném případě však žalobkyně řádně neprokázala ani ověření příjmu žalovaného, natož jeho výdajů. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí odkazem na skutečnost, že žalovaný se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal a je povinen v žádosti uvést úplné a pravdivé údaje, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje poskytnuté žalovaným (když v daném případě si žádné podrobnější údaje ani nevyžádala). Ostatně, dostatečná obezřetnost je i v zájmu žalobkyně, neboť tak předchází právě riziku nesplácení úvěrů.
10. Soud tak dospívá k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost.
11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný netvrdil ani neprokazoval, že by na pohledávku jakkoli hradil, zbývá mu tak k uhrazení celá poskytnutá jistina ve výši 35 000 Kč.
12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Vzhledem k pasivitě žalovaného soud nemohl zkoumat jeho možnosti (§ 87 odst. 1 z. s. ú.). a o lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
13. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v první prokazatelně zaslané upomínce. V posuzovaném případě byla výzva k plnění žalovanému zaslána dne [datum]. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splacením následujícím dnem po stanovené 3denní lhůtě ke splacení, tedy dnem [datum].
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 35 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 17 578,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 52 578,79 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 66,6 %, neúspěšný byl ve výši 33,4 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 33,20 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci, vyjádření na výzvu soudu dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále jen „adv. tarif“) po 3 220 Kč dle § 7 adv. tarifu, 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 adv. tarifu ve znění do [datum] a 1 režijní paušál po 450 Kč dle § 13 adv. tarifu v účinném znění, 21 % DPH advokáta ve výši 2 988,30 Kč a 2 104 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 19 322,30 Kč, z toho 33,20 % představuje částku 6 415 Kč. Soud žalovanému uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatil k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.